Autoři: Petra Sochorová, Robert Nešpůrek
Zdroj: FairWhistle Blog
Nový zákon o ochraně oznamovatelů s sebou přináší silnou ochranu oznamovatele, především ochranu jeho identity a ochranu před odvetnými opatřeními.
Pokud povinné osoby tuto ochranu svým oznamovatelům neposkytnou, hrozí jim vysoké sankce ze strany dohledových orgánů. Ještě větší riziko však spočívá v tom, že oznamovatel, který se nebude cítit při oznamování uvnitř vaší organizace bezpečně, dá přednost oznámení veřejnému orgánu nebo dokonce médiím.
Toto riziko nejlépe odřídíte tím, že zavedete oznamovací systém, který bude respektovat všechny zákonné požadavky na ochranu osob, které se rozhodnou oznámení učinit. Vytvořením systému, který bude pro oznamovatele bezpečný a důvěryhodný, zvýšíte šance, že jej oznamovatel využije jako svoji první volbu a vy se dozvíte o možných problémech v organizaci jako první. Vyřešíte tak své interní záležitosti rychleji, levněji a hlavně, bez poškození reputace a ohrožení vašich obchodních tajemství.
Zákon chrání oznamovatele, ale i řadu dalších osob. Oznamovatelem může být typicky zaměstnanec, OSVČ, ale i dodavatel nebo jiný smluvní partner či uchazeč o zaměstnání. Mezi další chráněné osoby patří ti, kteří oznamovateli pomáhali získat informace, osoby oznamovateli blízké, zaměstnanci a kolegové oznamovatele ale i právnické osoby, ve kterých má oznamovatel účast nebo ve kterých je členem voleného orgánu.
Oznamovatel bude chráněný pouze pokud učiní oznámení o zákonem chráněných zájmech, tj. oznámení o možném protiprávním jednání v oblastech upravených zákonem (např. zadávání veřejných zakázek, ochrana spotřebitele nebo životního prostředí), ale i v dalších oblastech, pokud porušení dosáhne intenzity přestupku nebo trestného činu a bude-li souviset s prací nebo jinou obdobnou činností. Osobní problémy oznamovatele nebo kariérní stížnosti nejsou zákonem chráněné.
Oznamovatel má nárok na ochranu pouze tehdy, pokud měl oprávněné důvody se domnívat, že jsou oznámené informace pravdivé. Nemusí tedy prokazovat, že nejedná ve vlastním zájmu, dobrou víru apod., tedy proč oznámení činí.
Domnívá-li se oznamovatel, že oznámení je nezbytné pro odhalení protiprávního jednání a že v daném případě převáží zájem na oznamování, nepovažuje se oznámení za porušení bankovního tajemství, obchodního tajemství, smluvní povinnosti mlčenlivosti, popř. povinnosti zachovávat mlčenlivost podle jiných právních předpisů. V praxi se může jednat například o vynesení dokumentů z pracoviště nebo pořízení jinak nedovolených fotografií.
Povinnost mlčenlivosti je zachována u tzv. utajovaných informací a informací, jejichž vyzrazení by zjevně mohlo ohrozit například probíhající trestní řízení. Zachována je i mlčenlivost při výkonu právnických profesí (činnost notáře, státního zástupce, advokáta, soudce nebo daňového poradce).
Zákon vyžaduje, aby povinné osoby jmenovali tzv. příslušnou osobu, tedy jakéhosi firemního ombudsmana, který bude oznámení přijímat a řešit. Příslušná osoba je jedinou osobou oprávněnou znát identitu oznamovatele a je povinna ji chránit. Informace o totožnosti oznamovatele a dalších chráněných osob je příslušná osoba oprávněna poskytnout komukoli dalšímu jen s jejich písemným souhlasem. Toto platí i pro informace o totožnosti osob uvedených v oznámení. Tento zákonný požadavek klade vysoké požadavky na osobu příslušné osoby i na procesy týkající se řešení oznámení jako je jejich prověřování uvnitř organizace, vedení jejich evidence nebo vedení následné komunikace s oznamovatelem.
Zákon zakazuje jakákoli odvetná opatření proti oznamovateli a dalším chráněným osobám. Odvetným opatřením se myslí např. skončení pracovního poměru (rozvázání pracovního poměru nebo neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou ), snížení mzdy, změnu rozvržení pracovní doby nebo neumožnění odborného rozvoje či jakékoli jiné jednání ze strany organizace, které by mohlo oznamovateli nebo jiné chráněné osobě způsobit újmu. V této souvislosti zákon přináší změnu i do občanského soudního řádu a přenáší důkazní břemeno na organizace. V případném soudním řízení bude poškozený oznamovatel moci pouze doložit, že byl vystaven odlišnému zacházení než jiná osoba ve srovnatelné situaci, a tvrdit, že se tak stalo z důvodu oznámení. Dále už bude na zaměstnavateli, aby prokázal, že odlišné zacházení bylo objektivně odůvodněno jiným legitimním a věcně relevantním důvodem a že představovalo přiměřený a nezbytný prostředek a ne odvetu za oznámení.
S ohledem na výše uvedené doporučujeme striktně oddělovat pracovněprávní procesy od procesů týkajících se whistleblowingu a předcházet tak možnému podezření z odvetných opatření.
Zákon za nedodržení pravidel ochrany oznamovatele a dalších chráněných osob zavádí sankce ve formě pokuty až do výše 1 000 000 Kč nebo 5 % z čistého obratu za poslední ukončené účetní období a dále umožňuje oznamovateli i dalším chráněným osobám požadovat odškodnění nemajetkové újmy, která jim byla organizací způsobena.
Radka Rainová
