Zdroj: Hospodářské noviny (11. 12. 2020)

Autoři: Dušan Sedláček, Jiří Kmec

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku velice pružně zareagoval na opatření zaváděná v pandemii covidu-19 a jednání přesunul do virtuálního prostředí. Členové senátu jsou sice přítomni v jednací síni jako obvykle, zástupci stěžovatelů a vlád k nim nicméně promlouvají prostřednictvím videokonference ze svých domovských zemí. Když to jde ve Štrasburku, proč by to nemohlo jít i u českých soudů?

Česká legislativa videokonference v justici zná a nabízí tak teoreticky možnost, jak překonat překážky, které klasickým prezenčním soudním jednáním klade do cesty pandemická situace. Občanský soudní řád umožňuje soudu prostřednictvím videokonferenčního zařízení zprostředkovat přítomnost účastníka nebo tlumočníka na jednání nebo provést výslech svědka, znalce nebo účastníka. A trestní řád také stanoví, že přítomnost obžalovaného nebo jiných osob při hlavním líčení a při veřejném zasedání může být rovněž zajištěna pomocí videokonferenčního zařízení. On-line přenosy se využívají i v případě přeshraniční soudní pomoci.

Překážkou širšího praktického využití videokonferencí v justici mohou být v současné chvíli především ustanovení, která nařizují ověřit totožnost osoby nacházející se mimo soudní síň zaměstnancem soudu (v trestním řízení též zaměstnancem státního zastupitelství, policejního orgánu či věznice), ten navíc musí zůstat s dotyčným na místě po celou dobu úkonu. S ohledem na vládou nařízená omezení v nouzovém stavu by tedy možná bylo lepší spokojit se s ověřením totožnosti na dálku, případně by určitá úloha garanta v tomto ohledu mohla být svěřena právním zástupcům. Nabízí se ostatně i zavedení podmínky povinného zastoupení účastníka řízení advokátem.

Vzdálená soudní jednání se navíc mohou uplatnit i v obdobích mimo pandemie či jiné katastrofy. Bylo by možné je kupříkladu využívat u přípravných jednání v civilním řízení.

Určitým problémem může být v době pandemie i zajištění účasti veřejnosti na soudních jednáních. Videokonference by se dala využít v případech, kdy se některá z dotčených osob nemůže účastnit přímo například proto, že je v karanténě. A pokud by přítomnost veřejnosti v soudní síni zcela vylučovala vládní opatření, bylo by pak třeba její účast umožnit jiným způsobem, například zpřístupněním obrazového a zvukového záznamu jednání. Takový záznam ostatně vzniká vždy, když soud videokonferenční zařízení využije.

Z hlediska technického není zřejmě třeba nic převratného vymýšlet. I přesto ale sebelepší technika nemůže na dálku úplně v každém případě nahradit bezprostřední interakci mezi účastníky soudu přímo v soudní síni.

Na druhou stranu je významnou hodnotou rychlost, s níž spravedlnost přijde. Protože jak praví anglické právní rčení, které občas připomíná i zmíněný Evropský soud pro lidská práva – justice delayed is justice denied (opožděná spravedlnost je odepřená spravedlnost). A videokonference mohou nepochybně ke zrychlení procesu zásadně přispět.

Vzdálená soudní jednání se navíc mohou uplatnit i v obdobích mimo pandemie či jiné katastrofy. Bylo by možné je kupříkladu využívat u přípravných jednání v civilním řízení. Praxe tento institut zpravidla hrubě opomíjí a nezřídka tak to, co by mělo být předmětem přípravného jednání, je pak předmětem prvního soudního jednání. Bylo by tedy velmi účelné, pokud by soudy takovou přípravu prováděly častěji. Komunikace s účastníky řízení prostřednictvím videokonference může být jednoduchou a přitom zcela dostatečnou platformou.

Otevřená a transparentní komunikace soudu se stranami i mimo soudní síň si proto zaslouží podporu, neboť může přispět k rychlejšímu a snadnějšímu nalezení spravedlnosti či vést k mimosoudnímu řešení sporu. Je zřejmé, že hlavní úloha v prosazení vzdálených soudních jednání více do praxe leží především na ministerstvu spravedlnosti. Uživatelé justice by nicméně na něj měli vytvářet tlak a dávat jasně najevo, že si takové řešení přejí.