Autoři: Kateřina Slavíková, Anna Sergejko
Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona o zdravotních službách slibující zásadní posun v digitalizaci českého zdravotnictví. Telemedicína – moderní způsob poskytování zdravotní péče na dálku pomocí digitálních technologií se tak konečně dočká svého legislativního zakotvení. Jak tato legislativní změna ovlivní digitální éru zdravotnictví a na co se mohou poskytovatelé zdravotních služeb připravit?
Telemedicína – tedy poskytování zdravotních služeb na dálku prostřednictvím informačních technologií bez fyzického kontaktu pacienta s lékařem – je v praxi čím dál rozšířenější. Novela zákona o zdravotních službách zakotvující definici telemedicíny a další parametry jejího poskytování nyní míří z Poslanecké sněmovny do Senátu. Po dlouhých diskusích o tom, zda je telemedicínské zdravotní služby vůbec možné legálně poskytovat, se tak poskytovatelé zdravotních služeb snad konečně dočkají větší právní jistoty. O nedostatcích současné legislativy a připravované novele jsme psali již v loňském roce (ZDE). Jaká je finální podoba návrhu a co nejzásadnějšího přinese? Přinášíme Vám shrnutí nejdůležitějších změn.
Novela definuje telemedicínské zdravotní služby jako zdravotní služby, které jsou poskytovány na dálku za použití telekomunikačních a informačních technologií. Telemedicína totiž dosud v zákoně žádnou definici nemá, což poskytovatelům zdravotních služeb způsobuje řadu nejasností – ať se jedná o to, jaké telemedicínské zdravotní služby lze ještě poskytovat za současné legislativy „lege artis“, či jakým způsobem má pacient poskytnout souhlas s poskytnutím zdravotních služeb. Telemedicínu lze nyní podřadit pod kategorii konzultačních služeb, které zákon o zdravotních službách umožňuje poskytovat i na dálku. Telemedicínské služby však mohou mít mnohem širší využití. Příkladem může například telemonitoring – monitorování zdravotního stavu pacienta na dálku, vyhodnocování dat a jejich zasílání poskytovateli zdravotních služeb. Specifičtější zákonná úprava je tak důležitým krokem k usnadnění využívání moderních technologií ve zdravotnictví.
Novela pro poskytování telemedicínských služeb pouze velmi obecné podmínky, musí být splněny zejména požadavky na bezpečnost a kvalitu komunikace. Telemedicínské zdravotní služby budou i po novele moci poskytovat pouze poskytovatelé zdravotních služeb. Dle důvodové zprávy tedy nebude možné, aby poskytovatel získal oprávnění pouze pro poskytování telemedicíny, resp. podmínky pro
získaní oprávnění k poskytování zdravotních služeb novela nikterak nemění (a to včetně požadavků na minimální technické a personální zabezpečení, které musí každý poskytovatel zdravotních služeb splnit).
Stanoví se také, které telemedicínské služby bude možné poskytovat mimo zdravotnické zařízení, pokud se jedná o jejich poskytování bez účasti pacienta – např. čtení radiologických snímků na dálku (formulace není zcela jasná, logickým výkladem se ale nabízí, že v těchto případech může být mimo zdravotnické zařízení i poskytovatel).
Podrobnější požadavky mají stanovit prováděcí předpisy, které nyní připravuje Ministerstvo zdravotnictví. Ty mají specifikovat například jak identifikovat vzdáleným způsobem pacienta, technické požadavky na komunikační prostředky, podmínky zaznamenání pacientova souhlasu s nahráváním komunikace.
Zjednodušit a zefektivnit se mají také podmínky pro vedení elektronické zdravotnické dokumentace – stávající legislativa sice umožňuje vést dokumentaci elektronicky, prakticky ale stále upřednostňuje spíše její listinnou podobu. Na vedení elektronické dokumentace stanoví požadavky, které jsou pro poskytovatele nejasné nebo těžko splnitelné – proto řada poskytovatelů zdravotních služeb vede dokumentaci neprakticky v obou podobách (tomu jsme se věnovali v našem článku ZDE).
Novela zavádí konkrétní definici zdravotnické dokumentace, která nyní v zákoně chybí – to pak může způsobovat nejistotu, které dokumenty mezi ni ještě spadají. Novela zdravotnickou dokumentaci definuje podle účelu jejího zpracování – jako soubor informací vedených, zpracovávaných a uchovávaných poskytovatelem za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, a to bez ohledu na to, jakým způsobem byly získány a v jaké jsou podobě. Zásadní je také nové negativní vymezení, které dokumenty do zdravotnické dokumentace nespadají. Za zdravotnickou dokumentaci nebudou považovány ty informace, které nejsou zpracovávány za účelem poskytnutí zdravotních služeb pacientovi. To mohou být např. objednávky, doklady zpracovávané pro pojišťovny nebo podklady pro právní spory. U těchto dokumentů potom budou volnější pravidla pro jejich vedení, a tedy i jejich elektronizaci, neboť nebude nutné splňovat zákonné požadavky na vedení zdravotnické dokumentace.
Mezi další klíčové změny patří:
Mimo jiné by měla novela být jedním z kroků k přípravě technických podmínek pro budoucí sdílení zdravotnických dat v rámci projednávaného nařízení EU o evropském prostoru pro zdravotní údaje (EHDS.) Přesnější parametry, jako způsob podepisování nebo lhůty pro provádění elektronických záznamů, mají stanovit prováděcí předpisy.
Pokud bude novela schválena Senátem, účinnosti by měla nabýt již během tohoto podzimu. I přes řadu nejasností, které v legislativě zůstávají, je novela důležitý krok směrem k elektronizaci ve zdravotnictví. Zákonná úprava by tak mohla alespoň částečně dohnat praxi poskytovatelů zdravotních služeb, kteří moderních technologií čím dál více využívají.
Radka Rainová
