Autoři: Robert Nešpůrek, Pavel Amler, Tomáš Chmelka
Na úvod začněme jedním z nejzajímavějších a relativně stále neprozkoumaným fenoménem krypto světa známého pod pojmem nezastupitelný token (angl. Non fungible tokens, „NFTs“).
Zásadním rozdílem NFT oproti jiným populárním krypto aktivům, zpravidla ze skupiny zastupitelných krypto aktiv (kryptoměn – Bitcoin, Ethereum), je jeho jedinečnost a originálnost.
NFT lze obecně definovat jako zápis nebo certifikát zapsaný na blockchainu,[1] který je představuje či je přímo vázaný na předmět z reálného nebo digitálního světa (obrazy, herní předměty, tweety nebo koláže apod.). Tento zápis se skládá z metadat, která osvědčují existenci určitých práv subjektu k danému předmětu (převážně existenci majetkových práv). S tímto kreativním přístupem k obchodování s uměním však využití NFT nekončí. Ukázalo se, že na základě nich lze postavit i celé počítačové hry.[2]
Velikost trhu NFT gamingu se podle posledních odhadů pohybuje okolo 12 miliard amerických dolarů a exponenciální růst posledních let se přepokládá i do budoucna. Využití blockchainu a NFT v hraní počítačových her tak má nejlepší předpoklady pro to, aby tato oblast prošla raketovým vývojem.
Na první pohled se tak může zdát, že hlavním protagonistou blockchainu bude soukromá sféra, avšak opak je pravdou a tendence využívat tuto technologii lze spatřovat i u veřejnoprávních autorit, jež si její přínosy velice dobře uvědomují.
V souvislosti s využitím blockchainu státními autoritami je stále častěji zmiňováno zavedení digitálních měn centrálních bank („CBDC“), jež vytváří přímou pohledávku za centrální bankou, která daný typ měny přímo garantuje. Jeden z těchto typů má v plánu zavést i Evropská unie ve svém projektu digitálního eura vytvářejícího pohledávku přímo za Evropskou centrální bankou („ECB“).
Projekt digitálního eura reaguje primárně na ustupující tendenci užívání hotovostních peněz v některých státech a ECB v něm vidí adekvátní alternativu vůči hotovosti. Digitální euro představuje v kryptoměnové terminologii tzv. stablecoin, jehož hodnota je vázána na konkrétní fiat měnu (tudíž její hodnota je do určité míry odhadnutelná). Zavedení by tak mohlo posílit mj. finanční inkluzi, zejména kvůli své relativně snadné přístupnosti a bezpečnosti.
Projekt digitálního eura je ale prozatím pouze ve fázi ranných příprav, které ECB odstartovala relativně nedávno (oficiální zahájení proběhlo 14. července 2021). Příprava do finální podoby by se pak měla skládat z několika fází, kdy v rámci každé fáze se ECB detailněji zaměří na specifické části projektu (technická část, právní část a vývojová část projektu).
Světlo světa by digitální euro mohlo v nejoptimističtějším scénáři spatřit v roce 2026, avšak stále se i tak jedná pouze o předběžný odhad, při němž musíme uvažovat i s možným vznikem neočekávaných problémů či variací v průběhu vývoje, které by jeho finální uvedení mohly opozdit. Z globálního pohledu se v současné době zabývá možností vydávat vlastní CBDC okolo 80 zemí, které představují více než 90 % světového HDP.[3]
Nejenom ECB, ale taktéž Evropská komise se pouští do světa technologie blockchain. Společně se členy tzv. European Blockchain Service[4] v roce 2018 spustila projekt evropského blockchainu nazvaného jako European Blockchain Services Infrastructure, („EBSI“) s cílem vytvořit jednotnou distribuovanou databázi evropského eGovernmentu.
EBSI v této chvíli zpracovává čtyři možnosti hlavního využití. Jedná se o zavedení evropské digitální identity, digitalizaci notářského ověření, důvěrného sdílení dat mezi státními orgány v EU či možnosti snazšího získání osvědčení o vzdělání (diplomů). Pro každé využití byla ustanovena pracovní skupina, která má za úkol vypracovat prototyp aplikace na evropský blockchain. Momentálně se pracuje na rozšíření těchto způsobů využití o další tři – financování malých a středních podniků, usnadnění přístupu k sociálním službám a zprocesování žádostí o azyl.
Je tedy nepochybné, že jedním z největších hybatelů technologií v poslední několika letech je právě blockchain, který díky svým rozsáhlým způsobům uplatnění má možnost ovlivnit současný (nejen technologický) status quo ve společnosti. I přestože tato technologie má jistě svá určitá úskalí a limity, bude nepochybně velmi zajímavé pozorovat, jaké možnosti užití nám blockchain do budoucna v reálném životě přinese a jaké trendy se v oblasti této technologie v budoucnu ještě objeví.
Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) vydal začátkem října 2021 své historicky první ochranné opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti,[5] které provozovatelům informačních systémů klíčových pro fungování státu a bezpečí jeho obyvatel (zejm. ministerstva, významné úřady a kraje, včetně hlavního města Prahy, dále také i některé subjekty soukromého sektoru) zavádí povinnost zabezpečit své e-mailové schránky.
Cílem tohoto opatření je především rovnoměrné zabezpečení komunikace mezi orgány veřejné moci navzájem, interně v rámci těchto orgánů veřejné moci, případně také mezi orgány veřejné moci a dalšími povinnými osobami ze soukromého sektoru. Účelem je snížení rizika kybernetických útoků, zejména tzv. útoku man in the middle, kdy se útočník nachází uprostřed komunikace mezi odesílatelem a příjemcem pošty a může ji cestou číst či měnit její obsah.
Kromě tohoto opatření NÚKIB vydal také podrobnou metodiku, která slouží jako návod k zavedení ochrany e-mailové komunikace.
Přestože toto opatření není závazné pro všechny provozovatele informačních systémů, doporučujeme se s ním minimálně seznámit a případně přijmout obdobná opatření ve Vaší společnosti za účelem zvýšení bezpečnosti. Více o tomto opatření uvádíme i na našem blogu zde.
Nejvyšší soud zveřejnil v září tohoto roku zásadní rozhodnutí pod sp. zn. 23 Cdo 2793/2020 týkající se nekalosoutěžního jednání internetových uložišť v režimu bezpečného přístavu – režimu, kdy provozovatelé takových uložišť mají omezenou odpovědnost za obsah nahrávaný uživateli na jejich webové stránky.
Předmětem tohoto sporu bylo jednání několika uložišť spočívající v poskytování finanční odměny uživatelům, kteří na jejich stránky aktivně nahrávají soubory s autorskoprávním obsahem. Větší počet stažení takových souborů samozřejmě implikoval růst odměny takových uživatelů.
Nejvyšší soud toto jednání posoudil jako nekalosoutěžní a rozhodl, že odpovědnost za takové jednání není omezena pravidly bezpečného přístavu.
Pokud tedy úložiště vyplácí uživatelům odměnu závislou na počtu či rozsahu stahování jimi uložených datových souborů jinými uživateli, aniž by přiměřeným způsobem ověřilo, zda tato odměna není placena v souvislosti s ohrožováním či porušováním práva duševního vlastnictví, úložiště se s velkou pravděpodobností dopouští nekalé soutěže.
Pokud jste provozovateli některých uložišť, doporučujeme ověřit, zda splňujete všechny podmínky bezpečného přístavu a nedopouštíte se například podobné nekalé soutěže. Toto rozhodnutí rovněž popisujeme na našem blogu zde.
[1] Blockchain je jedním z typů technologie distribuovaných záznamů, jehož hlavní podstata je definovaná přímo v samotném názvu. Řetězec na sobě navázaných a závislých bloků tvoří databázi, která není zastřešena a koordinována žádnou nadřazenou stranou, ale naopak jeho fungování spočívá v konsensu všech jeho uživatelů.
[2] Jednou z nejpopulárnějších her je např. Axie Inifinity, v níž mají uživatelé možnost kupovat, prodávat a sázet na různé digitální mazlíčky, tzv. Axies.
[3] Grafické porovnání stavu CBDC v různých částech světa lze naleznout na https://www.atlanticcouncil.org/cbdctracker/
[4] Členy tvoří státy Evropské unie, Norska a Lichtenštejnska.
[5] Zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů
Radka Rainová
