Autoři: František Korbel, Josef Hlavička, Jiří Buryan, Jan Fikar
Nový rok 2021 s sebou mimo jiné přinese i změny ve stavebním právu. Zákon č. 403/2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 novelizuje problematické instituty stavebního práva a přináší řadu koncepčních novinek, které jsme čekali až od budoucí rekodifikace. Primárně je novela zaměřená na realizace stavebních záměrů klíčové infrastruktury podle zákona č. 416/2009 Sb. Tomu dává i nový zkrácený název – liniový zákon. Obsahuje však i podstatné změny stavebního zákona, a zasahuje i do obecné úpravy ve správním řádu.
Hlavním cílem nové úpravy je umožnit rychlejší a efektivnější přípravu stavebních záměrů. Proto doznává změn úprava závazných stanovisek ve správním řádu a do § 149 se zavádí výslovné lhůty pro jejich vydání. Nově budou muset úřady vydávat závazná stanoviska bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od podání žádosti. Lhůtu lze před jejím uplynutím ve složitých případech prodloužit, nejvíce však o dalších 30 dní.
Pokud v řízení podle stavebního zákona nevydají dotčené orgány závazné stanovisko v zákonné lhůtě, vznikne automaticky fikce souhlasného závazného stanoviska. To by mělo úřady motivovat k plnění lhůt.
Je ovšem třeba upozornit, že souhlasné stanovisko vydané fikcí bude moci nadřízený orgán zrušit, pokud nebyly pro jeho vydání splněny zákonné podmínky, a to až ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno.
Ačkoliv má tato úprava přispět ke zrychlení přípravné fáze stavebních záměrů, povede dle našeho názoru s ohledem na možnost zrušení fiktivního souhlasu i k právní nejistotě stavebníka. Doporučujeme proto i nadále si obstarávat řádně vydaná závazná stanoviska a nespoléhat na tuto fikci. Fikce se neuplatní u některých závazných stanovisek zejména na úseku ochrany přírody a krajiny (např. u závazného stanoviska k posouzení vlivů záměru na životní prostředí).
Stavební zákon dále dozná výrazného zlepšení v oblasti územního plánování. Novela doplňuje velmi potřebný závazný nástroj územního plánování, který bude v potřebné podrobnosti řešit záměry náležející do kompetence státu a umožní rozhodování o klíčových záměrech v území i bez potřeby jejich schválení v navazujících územně plánovacích dokumentacích krajů a obcí. Jedná se o celostátní územní rozvojový plán, který bude provázán s politikou územního rozvoje.
Územní rozvojový plán bude vydávat Ministerstvo pro místní rozvoj ve formě opatření obecné povahy a bude závazný pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a nově i pro rozhodování v území.
V praxi územní rozvojový plán vymezí plochy a koridory zejména dopravní a technické infrastruktury mezinárodního nebo republikového významu nebo takové, které přesahují území jednoho kraje. Navazující zásady územního rozvoje krajů a územní plány obcí budou muset respektovat plochy a koridory vymezené v územním rozvojovém plánu.
Územní rozvojový plán bude možné použít – na rozdíl od stávající politiky územního rozvoje – pro přímé povolování záměrů v území, a efektivněji tak prosazovat zejména liniové i další podstatné záměry celostátního významu. To by mělo zásadní způsobem zrychlit povolování těchto rozsáhlých staveb, které již nebude možné blokovat neochotou či neschopností krajů a obcí zanést je do svých navazujících územně plánovacích dokumentací. Měla by se tím snížit též administrativní a finanční náročnost jejich přípravy.
Z dílčích úprav liniového zákona lze vyzdvihnout možnost oprávněného investora spojit s žádostí o vydání rozhodnutí podle stavebního zákona pro stavbu vypočtené dopravní infrastruktury (stavby dálnic nebo silnic I. třídy, stavby dráhy celostátní nebo stavby s nimi související) i žádost o vydání mezitímního rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení, kterým dojde k vyvlastnění či omezení práv potřebných pro uskutečnění povolovaného záměru.
Rozhodnutí stavebního úřadu tak bude obsahovat minimálně dva výroky, kdy jedním výrokem stavební úřad stavbu umístí či povolí a druhým výrokem vyvlastní či omezí nezbytná práva pro uskutečnění záměru.
Pro výrok mezitímního rozhodnutí se uplatní obdobně stávající úprava liniového zákona. Proti mezitímnímu rozhodnutí se nepůjde odvolat; o žalobě proti mezitímnímu rozhodnutí rozhodne soud ve lhůtě 60 dnů. Oprávněný investor tak nemusí vést řízení podle stavebního zákona a vyvlastňovacího zákona separátně. Povede je v jednom společném řízení u jednoho úřadu s jedním rozhodnutím.
Změny stavebního práva od 1. 1. 2021 lze vnímat pozitivně, jakkoli není jisté, nakolik se podaří experiment s fikcemi závazných stanovisek. Problémy se závaznými stanovisky podle našeho názoru nezmizí, dokud je koncepčně nepřekoná a nezruší až nový stavební zákon. Začne-li v praxi po 1. lednu docházet k fikcím a jejich následnému rušení, může to být nejen zrychlení, ale také další rána pro právní jistotu všech aktérů povolovacího procesu, na kterou potenciálně nejvíce doplatí stavebník. Naopak pozitivně lze vnímat nový územní rozvojový plán, s níž by se jinak počítalo až v novém stavebním zákoně, i možnost sloučení povolovacího a vyvlastňovacího řízení.
Doufejme, že tyto změny povolování stavebních záměrů přispějí k ekonomickému růstu České republiky a podpoře stavebnictví. Ještě podstatnější pozitivní změny se pak čekají od nového stavebního zákona, který byl v listopadu schválen v 1. čtení Poslaneckou sněmovnou (tisk 1008). Do jeho přijetí je však nutné ocenit každou dílčí změnu směřující ke zlepšení současné úpravy stavebního práva.
Dopadům novely i návrhu nového stavebního zákona se budeme věnovat podrobněji na semináři AKADEMIE HAVEL & PARTNERS 5. února 2021, na který Vás srdečně zveme.
Radka Rainová
