Zdroj: Právní rádce (září 201)
Autorky: Kateřina Staňková, Anežka Selingerová
Ani letos neochudíme fanoušky správního práva o pravidelný přehled rozhodovací činnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (1). Níže najdete shrnutí jeho dosavadních rozhodnutí.
I v letošním roce lze v rozhodovací činnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (2) rozpoznat vliv pandemie. Zvláště v úvodu roku rozšířený senát vydával menší množství rozhodnutí, než bylo dříve obvyklé. Přesto v konečném součtu rozšířený senát nevybočil z průměru předchozích let.
Konkrétně během prvního pololetí, respektive prvních osmi měsíců roku (3) rozšířený senát vydal devět rozhodnutí. Celkem osm věcí projednal a v jednom případě vyslovil, že není dána jeho pravomoc rozhodnout dle § 17 odst. 1 soudního řádu správního.(4) Z osmi věcně projednaných věcí, které se všechny týkaly procesních otázek, rozšířený senát dvakrát sám rozhodl a ve zbývajících šesti věcech zodpověděl položenou otázku (otázky) a věc vrátil k rozhodnutí postupujícímu senátu.
V rámci stejného období bylo rozšířenému senátu postoupeno sedm otázek k zodpovězení. S již dříve postoupenými a dosud nerozhodnutými věcmi tak rozšířenému senátu zbývá zodpovědět otázku (otázky) celkem ve 12 případech.(5) Zahájení správního řízení ex offo Za průlomový a nepochybně nejvíce ovlivňující praxi se dá označit březnový rozsudek č. j. 6 As 18/219-39 ze dne 26. 3. 2021. V tomto rozhodnutí se rozšířený senát zabýval otázkou, zda se žalobce může bránit ve správním soudnictví žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu proti faktické nečinnosti stavebního úřadu ve věci nepovolené stavby či terénní úpravy provedené jinou osobou, a pokud ano, za jakých podmínek.
Rozšířený senát k tomuto konstatoval: „Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem, a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona.“ (6)
Evergreenem naší série článků o rozhodovací činnosti rozšířeného senátu byla věc, kterou rozšířenému senátu předložil pátý senát pod sp. zn. 5 As 177/2016. Spor týkající se aplikace unijního práva na regulaci sázkových a jiných hazardních her na území obce dospěl k závěrečnému zhodnocení otázky, zda se mohou provozovatelé loterií či jiných podobných her, jimž bylo správním orgánem odňato povolení k provozování těchto her na základě obecně závazné vyhlášky obce, dovolávat unijního práva, pokud prokážou, že mezi jejich zákazníky pravidelně patří i státní příslušníci jiných členských zemí EU.
Druhá otázka položená rozšířenému senátu pak spočívala v tom, zda má v řízení o žalobě (případně kasační stížnosti) ve věcech, v nichž je přezkoumáváno rozhodnutí o zrušení povolení k provozování loterie či jiné podobné hry na základě obecně závazné vyhlášky, obec, jež zmiňovanou vyhlášku vydala, postavení osoby zúčastněné na řízení. Připomínáme, že pro vyřešení první otázky využil rozšířený senát institutu předběžné otázky SDEU, a to dne 21. 3. 2019 usnesením č. j. 5 As 177/2016-61.
V minulém díle série jsme tento případ podrobně popisovali, a to včetně rozhodnutí o předběžné otázce SDEU (7), a zároveň jsme predikovali, že v první polovině roku 2021 lze očekávat konečné zodpovězení výše nastíněných otázek ze strany rozšířeného senátu.
To se skutečně stalo, když v únoru vydal rozšířený senát rozsudek č. j. 5 As 177/216 ze dne 10. 2. 2021, plně převzal závěry SDEU a konstatoval, že: „Účinky práva EU, konkrétně článku 56 a násl. SFEU, mohou dle okolností vést k omezení prostoru pro samosprávu, v němž obec obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti na svém území reguluje přípustnost, rozsah a jiné modality provozování sázkových her a jiných podobných her (§ 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2016). Obec takovou regulaci může v obecné rovině přijmout a má velmi široký prostor pro uvážení ohledně její konkrétní podoby. Prostor pro samosprávu však je omezen v tom, že případné takto vyhláškou vytvořené překážky volnému pohybu služby, která spočívá v umožnění hrát tyto hry, musí být v souladu s podmínkami práva EU.“
K druhé otázce, tedy postavení obce v řízení před správními soudy, rozšířený senát shledal, že nemá pravomoc ji posuzovat, neboť statutární město Děčín neuplatnilo právo osoby zúčastněné na řízení, i když mu městský soud umožnil je uplatnit, a není tak důvod tuto otázku přezkoumávat.
Z postoupených věcí je pro obecnou praxi zajímavá otázka, kterou předložil rozšířenému senátu k posouzení osmý senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 10. 2. 2021 č. j. Nad 202/2020 – 53, a to zda dopadá pravidlo pro určení místní příslušnosti podle § 7 odst. 3 soudního řádu správního na žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, jestliže se tato nečinnost odvíjí od „věci“ vymezené v tomto ustanovení.
Osmý senát řeší tuto otázku ve sporu, v němž se žalobce domáhal žalobou ze dne 27. 8. 2019 (první žaloba) zrušení rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 26. 10. 2017 a ze dne 14. 3. 2018 a zároveň navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o čtyřech žádostech o obnovu řízení. Žalobou ze dne 2. 9. 2019 (druhá žaloba) pak žalobce navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí ministryně ze dne 14. 3. 2018 a uložil žalovanému povinnost rozhodnout o rozkladu. Ze skutkového popisu je zřejmé, že se spor mimo jiné týkal nečinnosti (8) ministerstva práce a sociálních věcí, respektive jeho ministryně.
Městský soud v Praze druhou žalobu posoudil jako doplnění první žaloby a věc usnesením postoupil Krajskému soudu v Praze, neboť byl přesvědčen, že se místní příslušnost má posuzovat podle § 7 odst. 3 soudního řádu správního (9) a žalobce má trvalé bydliště v obvodu Krajského soudu v Praze.
S tímto postupem ale Krajský soud v Praze nesouhlasil a předložil věc k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Poukázal na fakt, že žalobce podal dvě samostatné žaloby – dle obsahu jednu žalobu proti rozhodnutí a druhou proti nečinnosti správního orgánu. Dle krajského soudu ustanovení § 7 odst. 3 soudního řádu správního dopadá pouze na žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a pro žaloby proti nečinnosti nebo zásahové žaloby se dané ustanovení neuplatní, i když se spor meritorně týká věcí vyjmenovaných v ustanovení.
Krajský soud je tedy přesvědčen, že pro žalobu proti nečinnosti se i v tomto případě uplatní obecné pravidlo pro určení místní příslušnosti dle § 7 odst. 2 soudního řádu správního, a proto by spor o nečinnosti ministerstva práce a sociálních věcí měl rozhodovat Městský soud v Praze.
Osmý senát Nejvyššího správního soudu shledal, že otázka, zda § 7 odst. 3 soudního řádu správního dopadá na všechny žalobní typy, není v judikatuře jednotně řešena. Jedna větev rozhodovací praxe dovozuje, že § 7 odst. 3 soudního řádu správního je úprava místní příslušnosti speciální oproti obecnému pravidlu dle § 7 odst. 2 a využije se v jakémkoli sporu v taxativně vyjmenovaných oblastech.
Naproti tomu druhá judikatorní větev chápe úpravu místní příslušnosti v daném ustanovení tak, že při sporu o nečinnost není rozhodné, v jaké věci je daný správní orgán nečinný, ale meritem sporu je právě ta nečinnost, a z tohoto důvodu nelze využít pro určení místní příslušnosti sporné ustanovení § 7 odst. 3 soudního řádu správního. Samotný osmý senát se přiklání k prvně nastíněnému výkladu, který je i původnějším výkladem Nejvyššího správního soudu.
Autorky věří, že rozšířený senát tuto zajímavou otázku co nejdříve rozhodne. Stejně tak věří, že zbytek roku přinese více zajímavých rozhodnutí rozšířeného senátu než uplynulých osm měsíců.
***
(1) Předchozí přehledy rozhodnutí rozšířeného senátu viz: Staňková, K., Kopa, M.: Nejasnosti v soudním řádu správním přetrvávají. Právní rádce, č. 6/2019, str. 46–48 a Staňková, K., Selingerová A.: Nejasností ve správním soudnictví je zase o něco méně. Právní rádce č. 2/2020, str. 56–61. Staňková, K., Selingerová, A.: Letošní novinky ve správním soudnictví Právní rádce, č. 9/2020 a Staňková, K., Selingerová, A.: Rozhodnutí rozšířeného senátu v roce 2020, Právní rádce, č. 2/2021.
(2) Jeho členy jsou: Josef Baxa (předseda), Zdeněk Kühn, Karel Šimka, Filip Dienstbier, Barbora Pořízková, Aleš Roztočil a Petr Mikeš.
(3) Jedná se o stav ke dni 22. 8. 2021, kdy byl finalizován tento text.
(4) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
(5) Oproti 14 nevyřízeným věcem ke konci roku 2020 se tak rozšířenému senátu podařilo snížit počet nevyřízených věcí, přičemž nápad nových věcí výrazněji nevybočuje oproti letům před pandemií.
(6) Více k dopadům citovaného rozsudku do praxe viz: Staňková, K., Sahanková, B.: Pokud úřad nezahájí řízení kvůli černé stavbě, můžete se nově obrátit i na soud. Komentář Hospodářské noviny 21. 5. 2021.
(7) Viz Staňková, K., Selingerová, A.: Rozhodnutí rozšířeného senátu v roce 2020, Právní rádce, č. 2/2021.
(8) K pojmu nečinnosti správních orgánů a obraně proti ní srov. Staňková, K., Selingerová, A.: I když úřad koná, přesto může být nečinný Právní rádce, č. 1/2020, str. 48-52.
(9) „Ve věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.“
Radka Rainová
