Zdroj: Forbes (duben 2023)

Obchody za sto milionů eur už jsou pravidlem, nikoli výjimkou. Zmizely kravaty a obleky, a až to rozbalí umělá inteligence, postupně zmizí i právníci, ovšem jen ti průměrní. Takto se mění práce advokátních kanceláří a řídící partneři právnických gigantů Dentons a HAVEL & PARTNERS vám vysvětlí, proč se to všechno děje.

Tato smlouva představovala mezník vývoje v mla­dém, porevolučním Česku. Je svého druhu relikvií, předmětem s jistým místem v muzeu klíčových doku­mentů tuzemského byznysu. A také už jako muzeální kousek působí. V tom smyslu, že nic podobného znovu nevznikne. „Smlouva na priva­tizaci Škodovky měla odhaduji ne víc než několik desítek stránek, dneska by měla přes 300,“ připomíná Petr Zákoucký, řídící partner Dentons. „Věci jsou nyní sice komplexnější, ale taky dražší a časově náročnější. Je tu snaha po dokonalosti, která je ovšem často nesmyslná, protože dokonalost neexistuje.“

Vedle sedící Jaroslav Havel hned s úsměvem doplňuje, že je řeč o jejich obchodních partnerech, protože jím řízená advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS zastupuje mimo jiné Volks­wagen Group. U jednoho stolu se tedy potkávají dva muži, kteří jsou více než oprávněni hovořit o všech as­pektech práva v Česku. Samozřejmě včetně toho byznysového, neboť se za své dlouhé praxe zásadním způ­sobem podíleli na zásadních dealech. Zákoucký v čele největší zahraniční kanceláře v tuzemsku, Havel jako šéf největší české právnické firmy, již sám vybudoval.

S byznysem rostou i oni sami, což potvrdí souhra náhod, když Zákoucký mezi řečí povídá: „Zrovna dneska děláme nabídku za tři miliardy eur v šesti zemích, ale že bychom kvůli tomu museli mít speciálně ořezané tužky nebo košili vyžehlenou natři­krát? Když člověk před pěti lety dělal na projektu za sto milionů eur, lezly mu oči z důlků, ale věci se zrych­lují, objemy rostou. Řemeslo zůstalo stejné, jinak se změnilo všechno.“

A to nejen počet nul na smlouvách či míra formálnosti. Jakkoli jsou ad­vokacie a právo z principu konzerva­tivní, nástup AI či ChatGPT způsobí revoluci i zde. Oni dva o tom ovšem nehovoří s obavami. Překotné změny podle dvojice Havel–Zákoucký ohrozí ty méně úspěšné, nikoli ty, kteří se usídlili v nejvyšších patrech. K na­šemu rozhovoru pod střechou Špor­kovského paláce proto dobře sedí, že se za jejich zády otevírá panorama­tický výhled na Prahu. Ten je zároveň stejně široký jako požadavky tuzem­ské elity včetně nejbohatších Čechů, již se v jejich kancelářích pravidelně objevují.

Co bylo před dvaceti lety zásadně jinak?

Petr Zákoucký: Ještě lépe to vy­nikne ve srovnání s časy před čty­řiceti lety, protože Jarda i já jsme poznali lidi, kteří tohle zažili. V bý­valé kanceláři v Londýně pama­tuju kolegy, již pracovali dvě hodiny denně na klienta – bylo zakázané dělat a fakturovat víc, vycházelo se z toho, že máte studovat, číst judika­turu a podobně. Když jste dřív chtěli jít za právníkem, volalo se panu doktorovi, a pokud měl pan doktor zrovna čas, zásadně nikdy nechodil ke klientovi. A vždycky měl na sobě oblek a kravatu. Dnes některé kan­celáře, naštěstí ne ta naše, pracují osm hodin denně na klienta. A když vám někdo řekne, že by potřeboval, abyste zítra skočil do letadla a do­razil do Sydney, no tak si vezmete džíny a skočíte do letadla.

Jaroslav Havel: Právnické firmy jsou čím dál větší, musí se specializo­vat na všechno a také se od nich čeká byznysový přesah i to, že budou umět svoje služby dodat rychleji a kom­plexnější. Klient čeká, že pochopíte všechny souvislosti, nebudete se moc vyptávat, sami dáte všechno do kon­textu. A tohle dokáže jen pár kance­láří, jež najdou nejlepší lidi hned po škole a perfektně je vycvičí. Právníky, kteří tomu jsou pořád ochotní hodně obětovat.

Kdo je dnes špičkou v oboru?

PZ: Věci jsou komplexnější a na­vzdory technologii paradoxně delší, negociace zabírá víc času. Jako ta smlouva na privatizaci Škodovky. Konzultační firmy mají i desítky tisíc advokátů, ať už na jednotlivých trzích, nebo globálně. Proto musíte konkuro­vat chytře. Přemýšlet, čím jste jiní než ostatní.

Mimochodem, byla ta desetistránková smlouva dobrá?

PZ: Když se podívám na to, jak Škodovka prosperuje, a o žádném sporu jsem neslyšel, tak si myslím, že právě v tom je krása – většina smluv se píše proto, aby se strčila do šuplíku. Je to jako předmanželská smlouva, tu také píšete s tím, aby v šuplíku zů­stala navždycky. Teprve když se věci pokazí, tak se vytahuje.

Jak tedy poznat dobré právníky?

JH: Když jsme začínali, bylo všechno o osobním doporučení. Ad­vokacie stála na jednotlivcích a velkých jménech. Prvních deset let po revoluci si vybudovali jméno práv­níci, kteří byli na správ­ných místech, zastávali vysoké pozice náměstků kolem privatizací. Dnes je to jiné. Kdo chce, najde si online všechny informace i reference. Jenže pak je tady druhý extrém – právníci, kteří sociální sítě zneužívají k pře­hnané osobní prezentaci a vytvářejí tam obraz, který neodpovídá realitě. Právní byznys ale nejde budovat jen tím, že budete mít hezké příspěvky na sociálních sítích.

Bavíme se o tom, jak narostly advokátní kanceláře. Jak je to s klienty? Pořád platí, že pro ty špičkové si musíte chodit do zahraničí?

PZ: Obrovsky se to změnilo. V de­vadesátých letech přicházeli zahra­niční klienti, kteří přinášeli kapitál do Česka. Dnes je tady spousta ši­kovných lidí a firem, co naopak jdou do světa, hromada projektů za mi­liardy eur. Když před dvaceti lety zadával Londýn práci českým práv­níkům, poslali dokument o 300 stra­nách a na poslední stránce na posledním řádku stálo: Česká re­publika udělá tohle. Dnes je to naopak.

Vy zadáváte práci do Londýna?

PZ: I do New Yorku. V tom se v Česku byznys a poradenství změnily hodně, zvlášť v porovnání s Polskem nebo Maďarskem, kde tolik mezi­národního byznysu není. Já osobně dělám M&A, tedy prodeje a koupě fi­rem, a energetiku. Reálně to pro mě znamená, že osmdesát procent pro­jektů dělám mimo Česko.

Jak se tohle změnilo pro kancelář, jež vznikla v Praze?

JH: V mezinárodních kancelářích jsem začínal a chodily za námi za­hraniční firmy, které sem přicházely v rámci soukromých dealů nebo pri­vatizací, především banky. Jenže ty­hle služby si středně velké, dokonce na tehdejší poměry ani velké sou­kromé české firmy nemohly dovolit. Proto jsme si v HAVEL & PARTNERS řekli, že od začátku chceme nastavit způ­sob fungování jinak. Říkalo se o nás, že podrážíme ceny, ale my to brali tak, aby byly dostupné i pro české a slo­venské firmy a my nemuseli pracovat jen pro ty mezinárodní. Dneska už je to tak, jak říká Petr – naše klientela stínuje světovou ekonomiku. Zastupujeme elitní technologické firmy z americké burzy, velké německé koncerny, třetinu největších soukromě vlastněných českých firem i stát.

Jaké je právní prostředí v Česku?

JH: Obecně platí, že aby cokoli fungovalo, musíte mít základní důvěru v právo, v jeho vymahatelnost. A v tom máme rezervy. Vše se u nás totiž rodilo v posledních třiceti letech, navíc máme nové občanské a obchodní právo. Potřebujeme, aby se legislativa ustálila a firmy aby se podle toho i chovaly. Když něco jako jedinec i jako firma poruším, budu potrestán a odsouzen, zkrátka to bude mít dopady. To tady dnes chybí.

V čem konkrétně?

JH: Netrestáme důsledně ekonomickou kriminalitu, soudy jsou přetížené. Orgány činné v trestním řízení nejsou dostatečně personálně ani technicky vybavené pro složitější ekonomické nebo například kybernetické kauzy. Policie se zaměřuje na věci, které jsou mediálně zajímavé. Ze statistik vidíme, že soudy významně posunuly a rychleji řeší jednodušší kauzy. Tady patříme k lepší polovině Evropy. Složitější věci často odkládají nebo se jich pokoušejí zbavit přes procesní chyby. Jádro věci řeší skutečně jen ti nejzkušenější soudci, a takových by tady mělo být víc.

Často se naopak řeší obrovské množství legislativy a norem. Má to byznys v Česku složitější než na Západě?

PZ: Já jsem životní optimista, což předurčuje to, co řeknu: Myslím, že život je všude složitější tím, jak se vyvíjejí společnost a ekonomika. Česko není výjimkou. Zajímavé ale je, jak s tou složitostí budeme umět pracovat. A věřím, že obrovskou roli sehrají technologie. Před dvaceti lety na projektech pracovalo pár lidí a smlouvy byly krátké, dneska máte jen na právní straně 200 i 300 lidí, plus poradce na klientské straně – najednou managujete projekt s 500 lidmi. Jak to všechno uřídit, to už jsou docela velké technologické výzvy.

„ROZVOJ UMĚLÉ INTELIGENCE NÁM NAHRÁVÁ V TOM, ŽE SE NEBUDEME MUSET ZABÝVAT PRŮMĚRNÝMI VĚCMI.“

Zkoušíte ChatGPT?

PZ: Je to obrovská věc. Nejvíce ale zasáhne právní retail, poradenství jednotlivcům. Lidé zkrátka nebudou chtít právníky používat, raději se zeptají něčeho jako ChatGPT. V oblasti, kterou děláme my, tedy v komplikovaném a komplexním poradenství, bude dopad menší, zároveň už dnes existují systémy, jež umějí napovědět při psaní smlouvy podle toho, jaké věty jste používal v předchozích smlouvách, umějí ohlídat právní definice. A to vlastně není daleko od toho, aby samy dokázaly napsat celou smlouvu.

JH: Což je dobře, v právu jde totiž o mnohem víc než o psaní smluv. Mladých právníků ubývá, na rozdíl od jiných oborů v něm totiž ze začátku není žádná flexibilita, stejně jako u lékařů je křivka učení právníků strašně dlouhá. Proto bude dobře, pokud některé činnosti nahradí umělá inteligence. Klient totiž přichází řešit mnohem komplexnější věci, hledá firmy s maximálním rozsahem vědomostí, od práva přes daně, účetnictví až k bezpečnostním tématům. Umělá inteligence nám proto nahrává, nebudeme se muset zabývat průměrnými věcmi. A věřím, že nám díky tomu nevznikne konkurence.

Proč myslíte?

JH: Historicky se tady směšují právníci pro jednotlivce s právníky pro střední firmy a s těmi, kteří pracují na nejsložitějších případech pro největší firmy a koncerny. To poslední je dost ustálená kategorie elitních právníků. Tím, že nám odpadne potřeba zabývat se věcmi, jež zvládne i umělá inteligence, budeme moci svůj byznys dál rozvíjet a zvýšit přidanou hodnotu pro nejnáročnější klienty. Už dnes mají velké firmy velmi kvalifikované šéfy právních oddělení, často se zkušeností z velkých kanceláří, jako je ta naše.

A tito právníci si pak vybírají jednotlivé kanceláře.

JH: Sestavují velmi přísné podmínky výběrových řízení, mají propracovaný nákupní systém právních služeb a vybírají si jen z kruhu, do kterého se a priori kvalifikuje malá část právnických kanceláří. Očekávají komplexní znalost, kontakty a vazby v oboru i v byznysu. Tímto se tam v podstatě zavírá cesta průměrným právníkům.

PZ: Jarda má pravdu. Je to, jako když si představíte velkou nemocnici – a obvodního lékaře. Ten může být náramně šikovný, nikdy se ale nemůže vyznat ve všem. Proto chatbot spíš nahradí obvoďáka, nikoli celou nemocnici. Lidi si dnes doma najdou, na co si dát mastičku, když jsou ale v těžší životní situaci a sotva hýbou nohou, raději už si zajdou do nemocnice. V právu to bude podobné. V komplexnosti bude největší konkurenční výhoda.

JH: To je skvělé přirovnání. Naši klienti patří intelektuálně i majetkově k hornímu jednomu procentu společnosti. Také mají známé a kamarády doktory, ale chtějí prostě ty nejlepší a pořád je hledají. V právu přitom jako by tohle pořád ještě nebylo. Občas děláme deal za miliardu a na druhé straně sedí právník, který nemá ani vlastní právní tým, dělá to poprvé v životě nebo výjimečně.

A jeho klientovi to přijde normální.

JH: Přitom by nikoho nenapadlo svěřit operaci srdce obvoďákovi, který by to dělal poprvé v životě – jen proto, že s ním chodí rád do hospody. Samozřejmě, v právu nezachraňujeme životy. Ale ta metafora platí přesně, tím víc, že jsme soukromí podnikatelé a kvůli konkurenci se opravdu snažíme, aby naše služby byly perfektní. S tímto ještě bojujeme. Kvalita se tady pořád občas nahrazuje dojmy a dobrými vztahy.

Musí k tomu společnost dospět?

PZ: Ono to zároveň patří k našemu řemeslu. Kdo chce dělat skříň, tak ji potřebuje nejen vyrobit, ale i prodat; když děláte dobré skříně, ale nikdo o nich neví, je to k ničemu. V právní profesi je nejlepší reklamou vždycky práce samotná, protože ji pokaždé vidí i protistrana. To vám dělá reklamu a zároveň vytváří onu důvěru. Proto si myslím, že chatbot v komplexních věcech nikdy nad právníky nevyhraje, důvěru si prostě nezíská.

Tak jako se očekává, že lidé nebudou chtít být operováni roboty. I když budou třeba schopnější než lékaři, nebudou jim tolik věřit.

PZ: Nebudou. Chatbot si s vámi totiž nebude povídat o jiných věcech, nebude se snažit pochopit, jak funguje váš byznys. Nejde jen o to perfektně napsat právní větu. Když si klient vybírá právníka, vybere si toho, kdo mu přijde fajn. A neřekne, že je právník fajn, protože píše hezké věty.

JH: Právo je společenská disciplína, důvěra a pocity vždy hrají roli. Když už jsme u těch přirovnání, je to jako s luxusními auty. Všichni vědí, že někde jinde je Porsche, někde Mercedes a někde Škodovka. Pro nás je důležité, aby klienti, ale i kolegové tato pásma viděli a uměli je rozlišit.

A kterým z aut chcete být vy?

JH: Náš velký klient je Volkswagen Group a ideálně bychom chtěli pracovat jako oni – mají širokou nabídku vozů, od super luxusních až po automobily střední třídy. Všechny jsou ale ve špičkové kvalitě, takže každý zákazník ve své cenové kategorii dostane nejlepší možnou hodnotu. I my řešíme ty nejsložitější případy, ale uspokojíme i klienty, kteří po nás budou chtít nějakou standardní právní záležitost. Nechceme dělat jenom ty nejnáročnější věci, na něčem se musí naši lidi učit a rozvíjet se.

PZ: Jsou situace a oblasti, v nichž jsme top, takové Porsche. Samozřejmě se snažíme, aby jich bylo co nejvíce. Pak ale musím přiznat, že jsou oblasti a specializace, které se tady u nás třeba vůbec nedělají. Pro ně musíme sáhnout do Londýna. Například když kupujete konkurenci, můžete jít buď pro půjčku do banky, nebo transakci financovat přes takzvané high yield bondy. V podstatě vydáváte dluhopisy. Na tyhle konkrétní bondy existuje třeba pět specializovaných kanceláří v Londýně, deset v New Yorku – a to je vše. Přitom jen v těchto městech máte 150 dalších skvělých právnických firem. Banky, které tyto produkty nabízejí, ale drží basu a vybírají si jen z těch pěti firem.

A nejspíš to ani nemá cenu.

PZ: Je to obrovská investice a nemusí se vyplatit. Museli byste vystavět celý specializovaný tým a zariskovat, jestli klient vůbec přijde.

Které nové trendy se naopak musíte naučit?

JH: Určitě je to krypto. Investice do něj, ale i řadu sporů, které s nimi souvisejí. Řešíme to na různých stranách, jak pro investory a foundery, tak pro ty, již byli poškozeni nestandardními postupy.

Pokud vaši kolegové kdysi pracovali dvě hodiny a pak se učili, kdy to děláte vy?

PZ: Musíte to dělat chytřeji. Zmizel komfort toho, že by deset lidí z týmu četlo stejný článek, musí si ho přečíst jeden a vysvětlit to ostatním tak, aby to uměli v praxi použít. Ne každý je dnes odborník na všechno. I proto musíte mít v týmu minimálně třetinu lidí, kteří jsou extrémně nadšení pro nějaký segment, například člověka, jenž miluje startupy. Tihle lidi to táhnou.

Jak právníkům usnadnit práci? Co byste udělali v roli ministrů spravedlnosti?

JH: Všechno bych směroval ke zjednodušení. Jednak systému jako takového, protože obrovské množství úředníků a nevýkonnost státního aparátu jsou problém. Ministerstvo by se mělo věnovat takové agendě, ve které má špičkovou expertizu a outsourcovat oblasti, v nichž může získat lepší kvalitu jinde. Totéž platí se zákony, normami musíme upravit jenom nezbytný základ, zbytek přesunout do judikatury. A hlavně je třeba posílit respekt k právu prostřednictvím jeho důsledného vymáhání.

PZ: Já bych se nejdříve zamyslel, jaký mám mandát a co vůbec stihnu udělat. Pak bych se soustředil na to, co tuto zemi pálí nejvíc. A myslím, že teď je to korupce. Jsme dostatečně silná a reputabilní ekonomika, aby sem investovali zahraniční investoři, a tato otázka od nich prostě pořád padá. Takže bych se zaměřil na to, jakým způsobem korupci systematicky snížit.

A jakým?

PZ: Tím, jakým způsobem aplikujeme zákon o zadávání veřejných zakázek, při něm je riziko největší. Ty nejmedializovanější kauzy určují pocit ostatních ve státě. Proto bych dal všechno do toho, aby se pár takových kauz podařilo dotáhnout do konce. Jenom tak lidé nabydou dojmu, že u nás spravedlnost funguje tak, jak má.