Autor: Jiří Buryan

Od 1. 1. 2020 jsou stavebníci povinni splnit požadavky na energetickou náročnost budov s téměř nulovou spotřebou energie i pro budovy s celkovou energeticky vztažnou plochou menší než 350 m². V praxi ale vznikají nejasnosti, jak přesně má být tato povinnost splněna v případech, kdy žádost o stavební povolení (resp. územní rozhodnutí spojené se stavebním povolením) byla podána před koncem roku 2019, ale stavební úřad rozhoduje až v roce 2020. Zákon totiž nešťastně nastavil přechodná ustanovení.

Zákon o hospodaření energií stanoví dvě povinnosti, které spolu nicméně souvisí. První je splnit požadavky prováděcí vyhlášky a druhou je doložit průkaz energetické náročnosti budovy. U průkazu zákon jednoznačně stanoví, že musí být předložen při podání žádosti o stavební povolení. Lze tedy podle nás dovodit, že pokud zákon nepožadoval v roce 2019, aby spolu s žádostí byl předložen i průkaz, není nutné jej dokládat následně. Jinak tomu ale je paradoxně v případě splnění požadavků na energetickou náročnost dle vyhlášky. Stavební úřady by totiž měly posuzovat soulad žádosti s právními předpisy k okamžiku rozhodnutí o stavebním povolení, a nikoliv k okamžiku podání žádosti. Je proto pravděpodobnější výklad, dle kterého musí budova splňovat podmínky vyhlášky i přesto, že žádost byla podána v roce 2019.

Tento výklad je podle nás pravděpodobnější i proto, že zákon implementuje směrnici o energetické náročnosti budov, jejímž cílem je naplnění požadavku na téměř nulovou spotřebu pro všechny nové budovy dokončené po 31. 12. 2020. Zákon může být přísnější než směrnice, ale ne naopak. Bohužel zákon vázal takto povinnost dodržení požadavků na stavební povolení, a nikoliv na dokončení budovy. Nemusí tedy platit, jak je občas dovozováno, že rozhodujícím termínem je podání žádosti o stavební povolení. Doporučujeme proto pro všechny probíhající stavební řízení zvážit, zda je projektová dokumentace již v souladu s těmito pravidly.