Autoři: Ondřej Florián, Soňa Karbanová, Kamil Kovaříček
Mimořádná situace způsobená pandemií koronaviru má zásadní vliv na podnikatelskou činnost a ekonomickou kondici mnohých obchodních korporací. Podnikatelé se musí rychle zorientovat v nastalé situaci, která se nadále vyvíjí, a zároveň se vypořádat s novými výzvami, které v budoucnu teprve přijdou. Členové statutárních orgánů obchodních korporací se tak nečekaně ocitli často v roli krizových manažerů, na něž jsou kladeny vysoké nároky a očekávání, že své společnosti provedou krizí bez zásadní újmy.
V následujícím textu přinášíme první díl shrnutí určeného právě pro členy statutárních orgánů. Našim cílem je připomenout a představit optikou dnešní mimořádné situace základní principy fungování statutárních orgánů, jejich povinnosti a rizika plynoucí z jejich postavení. Jakkoliv se níže uvedený text může jevit jako příliš obecný, je nezbytné si představit tato obecná pravidla, na základě kterých je možné a nutné posuzovat konkrétní otázky. V dalších dílech Vám představíme specifické povinnosti v kontextu krizového řízení a významné praktické otázky dnešní doby (otázky výplaty dividend či zálohy na dividendy, koncernových pokynů a další).
Pro velmi vytížené manažery jsme připravili krátké shrnutí tučně, nicméně důrazně doporučujeme projít si celý text:
Členové statutárních orgánů jsou povinni vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou, tedy při rozhodování musí dát přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Posouzení, zda člen orgánu dostává této povinnosti, je objektivní a realizuje se prostřednictvím srovnání s průměrným „řádným hospodářem“.
Od řádného hospodáře se neočekává péče odborná a člen statutárního orgánu nemusí být ani profesionál ve všech oblastech, v nichž společnost působí. Vystačí si se základními znalostmi potřebnými pro řízení, jeho povinností je ovšem schopnost rozpoznat, které činnosti není s to vykonávat a kdy je potřeba povolat pomoc odborníka. Pro mnohé členy statutárních orgánů může být krizové řízení potřebné v dnešní době novou zkušeností, a v některých případech tak bude vhodné obrátit se na zaměstnance společnosti s potřebnou kvalifikací či zkušenostmi anebo na externí poradce. Taková pomoc může přijít vhod i v právní oblasti, neboť v době nouzového stavu se všichni seznamujeme s novými vládními opatřeními a zákony, které se v současnosti mění poměrně živelně a kterých nadále rapidně přibývá. Postup ve vztahu k obchodním partnerům a zaměstnancům může být v této době také výjimečný a vyžaduje vyšší znalost právní úpravy či analýzu existujících uzavřených smluv.
Pokud se statutární orgán rozhodne část své působnosti delegovat, měl by pamatovat na následující důležité povinnosti/odpovědnosti:
I když se na členy statutárních orgánů neklade požadavek odborné péče, v případě, kdy daný člen určitou kvalifikací a schopnostmi disponuje, je povinen své odborné znalosti využít při výkonu své funkce. V takovém případě se na něj v dané oblasti kladou vyšší nároky při posouzení, zda jednal s péčí řádného hospodáře.
Umění péče řádného hospodáře spočívá i ve správném využití všech dostupných informací a nástrojů vhodných pro efektivní fungování obchodní korporace. Statutární orgán by měl například sledovat ekonomické výhledy relevantní pro daný sektor podnikání společnosti a shromáždit všechny potřebné údaje týkající se společnosti pro její další (dá se říci krizové) řízení (například průběžné hospodářské výsledky, odhad hrozících škod, apod.). Pokud opatření přijaté v rámci nouzového stavu mohou společnosti přinést vhodnou úlevu či státní podporu, statutární orgán by se měl s takovou možností seznámit a informovaně vyhodnotit, zda je vhodné pro společnost daný nástroj využít. Dle Nejvyššího soudu musí člen statutárního orgánu při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018). Každý statutární orgán by tak měl mít průběžný přehled o dění uvnitř společnosti a zároveň o relevantních skutečnostech vně společnosti, jež mohou jeho podnikatelské rozhodování ovlivnit.
Nejvyšší soud rovněž dodává podstatný závěr, že splnění této povinnosti je nezbytné posuzovat z pohledu ex ante. To znamená, že pro posouzení, zda se člen statutárního orgánu rozhodoval informovaně, a tedy s péčí řádného hospodáře, lze brát v potaz pouze informace a skutečnosti, které mu byly či při vynaložení příslušné péče mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Statutárnímu orgánu tedy nelze přikládat k tíži, že situace se později vyvinula jinak, z pohledu ex ante, nepředvídatelně. V kontextu dnešní doby je potřeba zmínit, že i nepředvídatelnost dalšího vývoje současné situace je kritériem, které by mělo být při přijímání konkrétních rozhodnutí zohledněno. Obecně je možné uvažovat, že současná doba bude přát spíše konzervativnějším rozhodnutím než těm riskantním (až na výjimky dané především předmětem podnikání). Nelze nicméně bez dalšího doporučit nečinit žádné kroky, jelikož i takováto nečinnost může být považována za porušení péče řádného hospodáře.
Je zřejmé, že na členy statutárních orgánů jsou v dnešní době kladeny zvýšené nároky. Sankce pro členy statutárního orgánu za porušení péče řádného hospodáře jsou různé, od povinnosti nahradit společnosti způsobenou újmu, přes vydání získaného prospěchu, ručení za dluhy obchodní korporace jejím věřitelům až po zákaz výkonu funkce člena orgánu v jakékoliv obchodní korporaci po určitou dobu. Dobrou zprávou pro členy statutárního orgánů je existence tzv. pravidla podnikatelského úsudku. Zákon pamatuje na fakt, že podnikání s sebou nese určitou dávku obchodního rizika a i pečlivé podnikatelské rozhodování může přinést negativní výsledky. Ostatně povinností statutárního orgánu je maximalizovat zisk obchodní korporace, což při příliš opatrné správě bez podnikatelského risku není prakticky možné. Statutární orgán proto odpovídá za samotný výkon své funkce, tedy za dodržení řádného postupu při podnikatelském rozhodování, nikoliv za výsledek tohoto procesu. I v případě negativního výsledku podnikatelského rozhodnutí může člen statutárního orgánu prokázat, že svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře neporušil. Jelikož důkazní břemeno leží na statutárním orgánu, lze doporučit, aby své kroky při řízení společnosti řádně dokumentoval, a to například formou detailního zápisu z jednání představenstva.
Věříme, že naše shrnutí dopomůže členům statutárních orgánů zorientovat se v dnešní nelehké situaci. Každý člen statuárního orgánu by měl věnovat zvýšenou pozornost právě tématu péče řádného hospodáře a konkrétní situaci ve své společnosti. Vedle výše uvedených základních a obecných principů nelze bohužel dát konkrétní radu, jelikož každá společnost čelí trochu jiným výzvám během aktuální situace. Přesto se Vám pokusíme v dalších dílech představit konkrétní situace, které naši klienti v aktuální době často řeší.V každém případě je náš korporátní tým plně připraven Vám kdykoliv pomoci v jakékoliv konkrétní situaci.
Radka Rainová
