Předtím, než se budeme blíže zabývat konkrétními formami omezení soutěže, která obvykle ve vertikálních dohodách najdeme, bychom vás rádi seznámili s nejčastěji používanými distribučními systémy. Jde konkrétně o výhradní distribuci, nevýhradní (nebo volnou) distribuci, selektivní distribuci, franšízu a obchodní zastoupení. Dodavatelé se mohou rozhodnout využívat v celé Evropě jediný distribuční systém. Stejně tak však mohou zvolit kombinaci různých systémů, a pak například v některých částech Evropy využívat nevýhradní distribuci, zatímco v jiných oblastech selektivní distribuci.
Podnikatelé se také alternativně mohou rozhodnout, že si distribuci zboží anebo služeb budou zajišťovat sami v rámci své vlastní vertikální integrace. V takovém případě dodavatel provádí distribuci buď sám, nebo prostřednictvím jiných společností patřících do stejné podnikatelské skupiny. Využití takového způsobu distribuce má z pohledu soutěžního práva významné důsledky.
Na vztahy uvnitř podnikatelské skupiny se totiž neuplatní zákaz uzavírání protisoutěžních dohod zakotvený v článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie („SFEU“). Je tomu tak z prostého důvodu. Zákaz v článku 101 SFEU se totiž použije pouze na dohody, kterých se zúčastní nejméně dva nezávislí soutěžitelé. Obchodní společnosti, které podléhají jednotnému řízení, se považují za jednoho soutěžitele. Pokud se tedy podnikatelé rozhodnou zajišťovat distribuci svého zboží anebo služeb sami nebo prostřednictvím jiných společností ze skupiny, zákaz stanovený v čl. 101 SFEU se jednoduše neuplatní. Není tedy ani potřeba spoléhat se na výhody vyplývající z blokové výjimky. Vertikální integrace podnikání je legitimní strategií, jak se vyhnout případným problémům se soutěžním úřadem nebo alespoň omezit související rizika.
Bloková výjimka použitelná na oblast dodavatelsko-odběratelských vztahů je v současnosti zakotvena v Nařízení Komise č. 330/2010, které je známé též jako VBER (z anglického Vertical Block Exemption Regulation) a které se může vztahovat na všechny výše uvedené distribuční systémy. VBER se vztahuje rovněž na dohody o franšízách, a to i přesto, že v něm nejsou výslovně uvedeny.
Aby soutěžitelé mohli využít bezpečného přístavu („safe harbour“) vyplývajícího z blokové výjimky, nemusí nutně dávat přednost jednomu distribučnímu systému před jinými. Ďábel se jako obvykle skrývá spíše v detailech. Jednotlivá omezení, která může dodavatel v souladu s blokovou výjimkou uložit svým distributorům, se totiž liší v závislosti na zvoleném distribučním systému. Nejjednodušší je v tomto ohledu rozlišovat mezi dohodami o selektivní distribuci a dohodami o neselektivní distribuci. Jednotlivá omezení, která budou těžit z výhod vyplývajících z blokové výjimky, se totiž budou lišit jen podle toho, do které ze dvou uvedených kategorií konkrétní distribuční dohoda spadá.
Určení toho, v jakých případech jde o dohodu o neselektivní distribuci, je poměrně jednoduché. Jedná se totiž o jakoukoli distribuční dohodu, která nesplňuje definici „systému selektivní distribuce“. Tím se podle VBER rozumí jakýkoli distribuční systém, „ve kterém se dodavatel zavazuje přímo nebo nepřímo k prodeji smluvního zboží nebo služeb pouze distributorům vybraným na základě stanovených kritérií a ve kterém se tito distributoři zavazují, že nebudou prodávat toto zboží nebo tyto služby neschváleným distributorům na území, které je dodavatelem vyhrazeno pro provoz systému.“ V některém z dalších čísel zpravodaje DLC Countdown se k této definici ještě podrobněji vrátíme.
Podle stávajícího návrhu Evropské komise se nový režim blokové výjimky bude vztahovat na stejné typy distribučních systémů jako doposud (viz výše). Rovněž zůstane nedotčeno základní rozlišení mezi dohodami o selektivní a neselektivní distribuci. Nic se nezmění ani na definici „systému selektivní distribuce“. Předpokládáme, že změnu v tomto ohledu nepřinesou ani další pozměňovací návrhy VBER, které Evropská komise uveřejní na počátku roku 2022.
Proto je poněkud překvapivé, že stávající návrhy VBER a Pokynů k vertikálním omezením výslovně odkazují na další kategorii distribučních dohod. Konkrétně jde o distribuční dohody, které nelze považovat za výhradní ani za selektivní distribuci – jde tedy o tzv. volnou distribuci. Omezení, která mají být do budoucna ve vztahu k této třetí kategorii distribučních dohod vždy zakázána, jsou však totožná s omezeními, která jsou nepřípustná i u dohod o výhradní distribuci. To tedy znamená, že výhradní i volná distribuce shodně spadají do kategorie neselektivních distribučních dohod, na kterou se vztahuje totožný set pravidel. Jinými slovy, u volné distribuce bude proto třeba vyvarovat se úplně stejných omezení, která jsou jako tvrdá omezení soutěže zařazena na černou listinu vztahující se k výhradní distribuci. Přestože to nemusí být na první pohled zřejmé, z právního ani z praktického hlediska se tak v porovnání se stávajícím režimem blokové výjimky nic nezmění.
Pokud budeme brát v potaz stávající návrhy Evropské komise, nebude nezbytné do budoucna uvažovat o změně distribučních systémů, které dodavatelé v současnosti využívají. Bloková výjimka se bude i nadále vztahovat na stejně široký rozsah distribučních systémů jako doposud. Tou nejzásadnější otázkou, kterou si podnikatelé budou muset pokládat, bude i nadále otázka, zda využívat systém selektivní nebo neselektivní distribuce
Bloková výjimka zůstává i nadále nejdůležitějším nástrojem, díky kterému podnikatelé mohou získat jistotu, že jimi uzavřená distribuční dohoda není v rozporu se soutěžním právem. Proto vítáme, že podle stávajících návrhů bude mít bloková výjimka i nadále velmi široký rozsah. Bylo by nešťastné, pokud by soutěžitelé byli nuceni měnit distribuční systém jen proto, aby mohly i nadále těžit z výhod plynoucích z blokové výjimky. Je dobře, že rozhodnutí o volbě konkrétního distribučního systému bude i nadále záležet na ekonomických a byznysových úvahách. Ne vždy tomu tak bylo: v raných dobách uplatňování soutěžního práva byla paleta možností velmi omezená.
Doporučovali bychom však Evropské komisi vypustit z návrhu blokové výjimky zvláštní pravidla upravující volnou distribuci. Budoucí bloková výjimka by jistě byla uživatelský přívětivější, pokud by obsahovala pouze jednoduché rozdělení distribučních dohod na selektivní a neselektivní. Podstata VBER by tím nebyla dotčena, avšak pro podnikatele a praktikující právníky by používání tohoto nástroje bylo o poznání jednodušší.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu. Budeme vám rádi k dispozici.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Radka Rainová
