Autoři: Ivan Rámeš, Lukáš Jakoubek
Zdroj: E15
České právo by v nadcházejícím období mělo projít významnými změnami v důsledku začlenění hned tří relativně nových evropských směrnic do české legislativy. Podnikatele tak zatíží nové zákonné povinnosti, kterým budou muset podřídit své on-line podnikání.
Novelizace příslušných právních předpisů, a to zejména směrnic 2019/770 (o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb), 2019/771 (o některých aspektech smluv o prodeji zboží) a 2019/2161 (o lepším vymáhání a modernizaci právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele), se bude významně dotýkat provozovatelů e-shopů či jiných obdobných platforem, na nichž podnikatelé nabízejí zboží či služby. Některým dílčím specifikům zmiňované novelizace se proto s odborníky z právní kanceláře HAVEL & PARTNERS chceme na tomto místě věnovat více.
Evropské právo se snaží ulehčit průměrnému spotřebiteli orientaci v dopadech jeho jednání v online prostředí při koupi zboží či služeb. Jednou z hlavních nových povinností podnikatele má být zřetelné označení interaktivního tlačítka, jehož stisknutím dojde k závaznému objednání zvolených položek.
V souvislosti s promítnutím výše uvedených směrnic český zákonodárce zamýšlí v návaznosti na doposud neúplně promítnutou směrnici 2011/83/EU (o právech spotřebitelů) uskutečnit takzvanou tlačítkovou novelu. Podnikatel bude muset zvolit text tlačítka, který bude odpovídat významu nápisu „Objednávka zavazující k platbě“. To proto, aby byl spotřebitel náležitě upozorněn, že stiskem daného tlačítka se právně zaváže k zaplacení stanovené ceny.
Je spíše nepravděpodobné, že se do budoucna ještě budeme setkávat s textem tlačítek jako „Přejít k platbě“ či „Kup teď“. Pokud by totiž orgán dohledu shledal takové označení tlačítek jako nedostatečné, podnikatel by se jeho užíváním mohl vystavit riziku, že spotřebitel bude namítat, že k uzavření smlouvy nedošlo, a může se následně úspěšně domáhat vrácení kupní ceny.
Častým nešvarem podnikatelů (bohužel nejen) v on-line prostředí se stala manipulace se slevami a zákaznickými (spotřebitelskými) recenzemi. To vše samozřejmě s cílem ovlivnit rozhodování spotřebitelů tak, aby dali přednost e-shopu daného podnikatele a zakoupili zboží či služby právě u něj.
Není tedy výjimkou, že podnikatelé prezentují zboží jako výrazně zlevněné, ačkoli tvrzené slevě předcházelo „umělé“ zdražení, nebo že si u marketingových agentur platí za tvorbu pozitivních recenzí, popřípadě alespoň skrývají či odstraňují ty negativní.
Z aktuální rozhodovací praxe České obchodní inspekce je již nyní zřejmé, že podobné chování podnikatelů je klasifikováno na základě generální klauzule klamavého jednání dle § 5 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele jako nekalá obchodní praktika (ve smyslu § 4 téhož předpisu).
Aktuálně promítaná směrnice 2019/2161 však popsané chování podnikatelů považuje za protiprávní zcela výslovně a požadavek na totožný přístup stanovuje také jednotlivým národním právním úpravám, takže i českému zákonodárci.
Podnikatelem uvedená sleva bude po doplnění zákona muset být zpětně vysledovatelná (s výjimkou některých specifických druhů zboží a služeb) přinejmenším pro období 30 dní, a to oproti druhé nejnižší ceně, za kterou byly zboží či služby nabízeny.
Aby orgány dohledu nad ochranou spotřebitelů v členských státech nezůstaly při vymáhání plnění povinností podnikatelů bezzubé, má jim nově být umožněno ukládat pokuty ve výši až čtyř procent z celkového ročního obratu pachatele přestupku.
Evropský zákonodárce přímo přiznává u takto vysoké sankce potenciálně odstrašující účinek a vkládá tak do rukou příslušných státních orgánů mocnou zbraň. Bude záležet na samotných orgánech dohledu, jak se k ukládání pokut postaví. Ze zkušeností víme, že průměrná výše pokut udělovaná Českou obchodní inspekcí dlouhodobě roste, ale málokdy dosahuje či přesahuje čtyři procenta ročního obratu.
Za účelem omezení případů případného zneužití sankce, a v konečném důsledku také v zájmu ochrany podnikatelů před libovůlí správních orgánů směrnice 2019/2161 stanovuje otevřený výčet kritérií, která by měla ovlivňovat konečnou výši uložené sankce.
Mezi tato kritéria například řadí zhodnocení povahy, závažnosti, rozsahu a doby trvání protiprávního jednání, předchozí protiprávní jednání prodávajícího nebo poskytovatele jakož i opatření přijatá prodávajícím nebo poskytovatelem ke zmírnění nebo nápravě újmy způsobené spotřebitelům. Právě přiměřenost sankce a její řádné odůvodnění ze strany správních orgánů patří mezi účastníky řízení k nejčastěji napadané oblasti správních rozhodnutí.
Za porušování zákona na ochranu spotřebitelů bude možné ukládat pokuty až do výše čtyř procent celkového ročního obratu pachatele přestupku.
Radka Rainová
