Autoři: Petr Kadlec, Štěpán Štarha
Pandemie koronaviru vede k náhlému strmému nárůstu poptávky po některých komoditách a k jejich celkovému nedostatku. Vedle vlny solidarity se bohužel můžeme setkávat i s případy excesivních cen účtovaných ve snaze využít nastalou situaci ve vlastní ekonomický prospěch. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) již deklaroval svou připravenost zasáhnout proti soutěžitelům, kteří současnou situaci zneužijí.[1] Jeho intervence je však možná jen v situaci, kdy se jedná o kartelovou dohodu nebo zneužití dominance.[2] Ne každý ví, že postiženým subjektům nabízí ochranu proti excesivním cenám také zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, jakož i právní úprava neúměrného zkrácení a lichvy v občanském zákoníku. Tyto předpisy přitom umožňují obranu i v situacích, kdy ÚOHS zasáhnout nemůže.
Tím nejkrajnějším zásahem podle zákona o cenách je úřední stanovení cen (pevných, maximálních nebo minimálních) nebo cenové moratorium (zákaz zvyšování cen). Pevné ceny jsou dlouhodobě aplikovány například na ceny cigaret (Celním úřadem pro Středočeský kraj) nebo na některé složky ceny dodávky elektřiny a plynu (Energetický regulační úřad). Stanovením maximální ceny naposledy reagovalo Ministerstvo financí i na prudký nárůst cen respirátorů třídy FFP3, a to již 4. března 2020.[3] Dalším způsobem regulace cen je jejich věcné usměrňování, v rámci kterého dochází ke stanovení podmínek pro sjednávání cen (zejména v podobě závazného postupu při tvorbě nebo kalkulaci ceny zahrnutím oprávněných nákladů a přiměřeného zisku), zejména ve zdravotnictví, veřejné dopravě a u pitné vody. Za porušení regulovaných cen mohou cenové kontrolní orgány[4] uložit pokutu až 10 milionů Kč.
Zákon o cenách však nabízí také možnost postihu prodeje neregulovaného zboží nebo služeb v případě zneužití výhodnějšího hospodářského postavení ze strany prodávajícího nebo kupujícího k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch, a to buď prodejem za cenu zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk na základě uplatnění vyšší ceny prodeje oproti obvyklé ceně, nebo nákupem za cenu výrazně nedosahující oprávněných nákladů nebo nižší, než je cena obvyklá. Jedná se tedy o situaci, kdy prodávající nebo kupující poškodí druhou smluvní stranu uplatňováním vyšší, resp. nižší ceny, než jaké by dosáhl v situaci, kdy by byl vystaven podstatné cenové soutěži. Za přiměřený zisk se přitom považuje obvyklý zisk dlouhodobě dosahovaný při srovnatelných ekonomických činnostech, který zajišťuje přiměřenou návratnost použitého kapitálu v přiměřeném časovém období.
Na rozdíl od dominantního postavení (působnost ÚOHS) spočívajícího v tržní síle umožňující soutěžiteli chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích postačí u výhodnější hospodářské postavení to, že soutěžitel není vystaven podstatné cenové soutěži. Jeho postavení je pak na rozdíl od dominanta posuzováno ve vztahu ke konkrétnímu kupujícímu, resp. prodávajícímu jako slabší smluvní straně.[5] K prokázání zneužití výhodnějšího hospodářského postavení prodávajícího nebo kupujícího není nutné prokázat, že jednání objektivně omezilo nebo mohlo omezit hospodářskou soutěž. Podstatné je, zda došlo k získání nepřiměřeného majetkového prospěchu prodávajícího či kupujícího na úkor druhé smluvní strany.[6]
Je zřejmé, že dosud v tomto ohledu sporadicky využívaný zákon o cenách dává podnikatelům i spotřebitelům do ruky potenciálně velmi účinný nástroj, jak čelit nepoctivým praktikám dodavatelů i odběratelů, kteří zneužívají nastalou situaci k získání nepřiměřeného zisku, typicky předraženým prodejem momentálně nedostatkového zboží. Za takové jednání může cenový kontrolní orgán uložit pokutu do pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, nebo do 10 milionů Kč, nelze-li nepřiměřený majetkový prospěch určit. V případě, že postižený kupující (nebo prodávající) podá Specializovanému finančnímu úřadu podnět a dojde k zahájení správního řízení a k uložení pokuty za přestupek, není vyloučeno, aby se následně u civilního soudu domáhal také náhrady škody, kterou mu pachatel přestupkem zneužití výhodnějšího hospodářského postavení způsobil. Z naší zkušenosti však nutno dodat, že Specializovaný finanční úřad taková správní řízení zahajuje naprosto výjimečně, a zcela zásadní je proto kvalifikovaná příprava podnětu s propracovanou argumentací existence výhodnějšího hospodářského postavení a jeho zneužití.
Spotřebitelům, resp. podnikatelům uzavírajícím smlouvu mimo své podnikání poskytuje občanský zákoník ochranu před tzv. neúměrným zkrácením. O to se jedná, pokud smlouva zavazuje jednu stranu k plnění, jež je v hrubém nepoměru k plnění druhé strany. Hrubý nepoměr se zjišťuje porovnáním sjednané ceny s cenou obvyklou v místě a době uzavření smlouvy. Občanský zákoník nestanoví žádnou kvantitativní hranici, při jejímž překročení by se již o hrubý nepoměr jednalo. Komentářová literatura zde ale po vzoru rakouské úpravy, která byla předlohou pro naši úpravu, uvádí jednu polovinu. Zkrácená strana se může bránit tak, že se bude u soudu domáhat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. Toto právo však má pouze jeden rok od uzavření smlouvy a není-li uplatněno v průběhu této doby, zaniká. Zkracující strana může odvrátit zrušení smlouvy tím, že doplatí, o co byla druhá strana zkrácena.
Občanský zákoník však stanoví četná omezení toho, kdy se lze domáhat zrušení smlouvy pro neúměrné zkrácení. Takto nelze postupovat například tehdy, pokud zkracující strana nevěděla ani nemusela vědět o skutečnosti zakládající nepoměr, nebo naopak pokud zkrácená strana znala nebo musela znát skutečnou cenu, a přesto s neúměrnou cenou souhlasila. Zkrácená strana rovněž pozbývá právo domáhat se zrušení smlouvy, pokud se ho výslovně vzdala a prohlásila, že plnění přijímá za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby. O takový projev se však nebude jednat, bude-li vyjádřen např. v obchodních podmínkách nebo standardních smluvních formulacích používaných zkracující stranou.
V důsledku koronavirových restriktivních opatření ztratila řada lidí zdroj svých příjmů. Podle sdělovacích prostředků nemá většina českých rodin úspory, z nichž by mohla vyžít po dobu dvou a více měsíců. Pokud zde výrazněji nepomůže stát, ocitnou se takové rodiny ve stavu tísně. Pokud by si v takovém stavu půjčovaly peníze či opatřovaly jiné plnění, jehož hodnota by byla v hrubém nepoměru k jejich vzájemnému plnění a druhá strana by o tísni i hrubém nepoměru plnění věděla a zneužila je, jednalo by se o lichvu. Co je hrubý nepoměr, občanský zákoník nijak nedefinuje. Podle komentářové literatury by se lichevní hranice nacházela na dvojnásobku hodnoty plnění a protiplnění. Při posuzování ekvivalence vzájemných plnění by se mělo vycházet z objektivní hodnoty plnění k okamžiku uzavření smlouvy.
Ohledně právních následků lichevní smlouvy nepanuje v odborných kruzích jednota. Shoda je na tom, že je taková smlouva neplatná, nikoliv však již na tom, zda jde o neplatnost relativní, či absolutní. Právo dovolat se neplatnosti lichevní smlouvy však nemá podnikatel, který takovou smlouvu uzavřel při svém podnikání.
5. Lichva dle trestního zákoníku
V neposlední řadě je třeba upozornit, že lichva může být i trestným činem, jenžvyžaduje prokázání úmyslu, ale na
rozdíl od civilní lichvy jej lze spáchat i vůči podnikateli. Za současné
krizové situace je dokonce možné použití vyšší
trestní sazby.
[1] Společné prohlášení soutěžních úřadů EU sdružených v evropské soutěžní síti (ECN) týkající se uplatňování pravidel ochrany hospodářské soutěže během pandemie COVID-19, dostupné na https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/2750-spolecne-prohlaseni-souteznich-uradu-eu-sdruzenych-v-evropske-soutezni-siti-ecn-tykajici-se-uplatnovani-pravidel-ochrany-hospoda.html.
[2] V souvislosti se zneužitím dominance navíc ÚOHS mluví spíše o vylučovacích praktikách než o exploatativním jednání, typickém pro předražené výrobky, viz https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/2756-dohled-nad-dodrzovanim-pravidel-hospodarske-souteze-v-dobe-krize-zpusobene-onemocnenim-covid-19.html.
[3] Viz Výměr Ministerstva financí č. 03/2020, kterým se mění seznam zboží s regulovanými cenami vydaný výměrem MF č. 01/2020.
[4] Působnost orgánů v oblasti cen stanoví zákon č. 265/1991 Sb. o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen.
[5] Viz důvodová zpráva k zákonu č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.
[6] Jak potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku z 18. 12. 2007, č. j. Komp 3/2006-511.
Radka Rainová
