Zdroj: Marketing & Média
Autorky: Tereza Hrabáková, Karolína Steinerová
Parodie může být podstatou úspěšné komunikace. Jejím účelem by ale nemělo být uvedení v omyl ani vyvolávat nebezpečí záměny.
Vtip a parodie prodávají. Lidé takovou reklamu sami sdílejí na sociálních sítích a marketingové týmy si mnou ruce, že se stal z jejich reklamy virál. Parodie v reklamě tak může být efektivním nástrojem pro zvýšení povědomí o značce. Měla by se ale vždy používat s opatrností a s respektem k etickým i právním zásadám, zvlášť když se v ní produkt „sveze“ na jiné značce. Kde je hranice, co je dovoleno, a co už ne?
Podle autorského zákona „do autorského práva nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury nebo parodie“. Jenže zákon o ochranných známkách podobné ustanovení neobsahuje. A ani v evropském právu výslovná výjimka pro parodii ochranné známky neexistuje. Důvodem je pravděpodobně odlišná povaha autorského díla a ochranné známky.
Zatímco autorské dílo vnímáme spíše jako kulturní obohacení veřejnosti, primárním účelem ochranné známky je její hospodářské využití spočívající v odlišení výrobků nebo služeb jednoho subjektu od výrobků nebo služeb jiného. Koexistence dvou stejných nebo podobných ochranných známek je proto nežádoucí.
Podobnost, resp. asociace je naopak samou podstatou parodie. Na druhou stranu, účelem úspěšné parodie není uvádět veřejnost v omyl ani vyvolávat nebezpečí záměny – veřejnosti by v případě parodie (a to se vztahuje i na ochranné známky) mělo být zřejmé, že vlastník parodované ochranné známky by takovou parodickou známku nevytvořil.
Parodií se zpravidla snaží „přiživit“ méně známé značky na těch známějších. O tom, nakolik došlo k porušení práv, rozhodují v konečném důsledku soudy a úřady. A je zejména na nich, jak se vypořádají se střetem dvou označení, z nichž jedno paroduje druhé. Jedna taková soudní bitva právě probíhá.
Farmaceutický gigant, společnost SANOFI, podal u soudu v Praze návrh na vydání předběžného opatření a následně žalobu na českého výrobce alkoholických nápojů FRUKO-SCHULZ, který od roku 2020 vyrábí růžový alkoholický nápoj IbalGIN.
Pokud máte pocit, že vám to něco připomíná, máte pravdu. Název ginu je inspirován známým lékem na bolest a snížení horečky. SANOFI, jakožto výrobce růžových pilulek a vlastník několika slovních ochranných známek “IBALGIN ” registrovaných zejména v oblasti léčiv a farmacie, je přesvědčena, že růžový gin zasahuje do jejích práv k ochranné známce a výrobce ginu se dopustil nekalé soutěže.
Aby byl celý případ ještě zajímavější, výrobce ginu je sám majitelem ochranné známky “IBAL” platné pro alkoholické nápoje a zároveň si u EUIPO registroval i etiketu pro lahve IbalGINU. Podle FRUKO-SCHULZ navíc neexistuje u těchto výrobků reálná pravděpodobnost záměny. Výrobce ginu argumentuje, že je absurdní se domnívat, že by člověk, který má chuť na růžový gin s tonikem, šel do lékárny, a naopak, že nemocný člověk by se cestou od lékaře zastavil místo v lékárně v baru a trval na tom, aby mu prodali tabletku proti bolesti hlavy.
V tomto případě se nicméně soudy musí ještě vypořádat s tím, na kolik souvislost těchto dvou výrobků zasahuje do dobrého jména léku Ibalgin a zda spojení mezi oběma výrobky může vést k poškození dobrého jména společnosti SANOFI nebo k jeho zneužití. Názor vyjádřil už Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že společnosti SANOFI a FRUKO-SCHULZ si na trhu nekonkurují a jejich výrobky nepatří do stejných odvětví, nejsou tedy vzájemně zastupitelné.
Podle odvolacího soudu navíc ani výrobce léků neprokázal, že by jednání výrobce ginu bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže nebo že by namítané ochranné známky společnosti SANOFI byly ochrannými známkami s dobrým jménem. Rozhodnutí se ovšem týkalo zatím předběžného opatření a skutečná bitva, tedy soudní řízení ve věci samé u Městského soudu v Praze, teprve začne. Jak to celé dopadne, si ale budeme muset ještě počkat.
Radka Rainová
