Zdroj: Forbes (5/2019)

Již v roce 2008 začali formovat první poradenský tým v České republice zaměřený čistě na nejvýznamnější a nejmovitější klienty. Ten je dnes s počtem více než 20 seniorních právníků a daňových odborníků zdaleka největší na trhu. „V uplynulých deseti letech jsme realizovali již několik stovek rodinných holdingů a struktur držby, desítky trustů, stovku svěřenských fondů, řešili velké množství komplikovaných předmanželských smluv i rozvodů, asistovali v dědických záležitostech, pomáhali při řízeném či neočekávaném předání řady společností a dalšího majetku v ČR, ale i v zahraničí,“ říkají v rozhovoru pro Forbes řídící partner největší tuzemské právnické firmy HAVEL & PARTNERS Jaroslav Havel (JH) a partner kanceláře a specialista na poradenství rodinným firmám David Neveselý (DN). 

Vaše advokátní kancelář se dlouhodobě specializuje na poradenství úspěšným podnikatelům a majitelům firem. Podle nejrůznějších průzkumů až 70 % vlastníků rodinných podniků v ČR zvažuje jejich předání rodinnému následovníkovi. Jaké služby těmto klientům nabízíte?

JH: Nástupnictví v rodinných firmách je momentálně velmi aktuálním tématem a je to něco, co nás i z hlediska ekonomické struktury odlišuje od vyspělé západní Evropy, kde nebyla pouta rodinného byznysu přetrhána totalitním režimem. Pro nás je generační výměna uvnitř firem velkou poradenskou výzvou, na které intenzivně pracujeme posledních jedenáct let, kdy pro tyto účely neustále rozvíjíme specializovaný právní a daňový tým. Postupně se nám podařilo vytvořit nejsilnější poradenskou skupinu na specializované korporátní poradenství pro rodinné firmy se zaměřením na jejich efektivní řízení, předávání mezi generacemi a komplexní ochranu majetku. Klientům nabízíme zejména svoji zkušenost, know-how, absolutní důvěrnost, špičkový klientský servis, k němuž patří i kapacita a prakticky stálá dostupnost našich kolegů, kteří přinášejí i do tohoto velmi konzervativního odvětví mnoho inovativních řešení, které se dlouhodobě osvědčují. Tým a poradenství klientům vždy vedou jen přímo spoluvlastníci kanceláře, zkušení čtyřicátníci, rozumějící zpravidla první i druhé generaci podnikatelů a vytvářející tak přirozené prostředí pro řešení mezigeneračního transferu kapitálu.  Tím také v zásadě přímo garantujeme, že klientům nehrozí změna v týmu, což je mezigeneračních transakcí trvajících často léta zcela zásadní. Všemi těmito atributy se odlišujeme od většiny potenciální konkurence.

DN: Proto jsou součástí našeho týmu i  daňoví experti, špičkoví rodinní právníci nebo odborníci na různé typy privátních investic. Po praktické stránce nabízíme vlastníkům firem strukturování budoucí držby rodinného majetku s ohledem na optimální distribuci a využívání výnosů z něj v rámci rodiny i to, že rodinu celým procesem po všech stránkách provedeme a budeme provázet i nadále jako jakýsi garant správného nastavení modelu předávání.

Co je z vašeho pohledu pro úspěšnou mezigenerační výměnu klíčové?

JH: Klíčovou roli hraje vždy rodina, a to zejména ten, kdo stojí v jejím čele a kdo je zároveň zakladatelem rodinného podniku. Je to on (či ona), kdo nese odpovědnost za definování toho, co a jak hodlá předávat. Ostatně rodina to od něj ve většině případů jednoznačně očekává. Rozhodnutí otce zakladatele však  rodina neočekává jen ve vztahu k akciím rodinného holdingu či jiného majetku, ale zejména ve vztahu k principům a idejím správy a budoucí distribuce rodinného majetku nebo jeho výnosů. V takovou chvíli přichází role advokáta jakožto poradce a právního specialisty, protože předkládá rodině a otci zakladateli možné právně či daňově vhodné a proveditelné varianty řešení jejich přání a společně tvoří návrh struktury budoucí správy majetku.

DN: Výsledný návrh je však nezbytné dále důsledně představit rodině a zpopularizovat tak, aby byl pro ni všeobecně přijatelný. Protože jen akceptovaný model má šanci dlouhodobě přežít svého zakladatele. V těchto případech je role advokáta mediační, kdy se snaží najít rovnováhu mezi diktátem zakladatele a rozumnými návrhy, obavami či ambicemi mladší generace.

Otázka mezigeneračního přesunu kapitálu bývá v rodinách velmi citlivé téma. V jakém věku by měl majitel firmy tuto otázku již vážně řešit?

JH: Klientům samozřejmě doporučujeme, aby nástupnictví neodkládali a zabývali se jím pokud možno co nejdříve. V praxi se věk, kdy majitelé firem začínají reálně řešit otázku nástupnictví, velmi různí. Máme řadu klientů z velice perspektivních technologických firem a start-upů, kteří s námi konzultují zachování kontinuity svého podnikání již ve svém produktivním věku. Stejně tak spravujeme rozsáhlé portfolio klientů, kteří začínali s podnikáním v devadesátých letech a někteří z nich se až v důchodovém věku rozhodli, že firmu předají svým nástupcům.

Jak nástupnictví s vaší poradenskou účastí nejčastěji probíhá a o jak dlouhý proces se jedná?  

DN: Mezigenerační předávání firem v zásadě probíhá ve třech fázích. V první klient začíná uvažovat o nástupnictví, přemýšlí o vhodných nástupcích na pozici správce rodinného majetku (nikoli manažerů společnosti), případně seznamuje rodinu se svou vizí dalšího směřování firmy. Toto období prvotního oťukávání a mnohdy také tápání může trvat i poměrně dlouho, záleží na naléhavosti situace. Druhá fáze začíná ve chvíli, kdy nás klient osloví s žádostí o pomoc, a trvá zhruba šest až dvanáct měsíců, kdy se připravuje konkrétní podoba a struktura často postupného předání a vše se detailně probírá se všemi zainteresovanými subjekty. Poté následuje poslední fáze – samotná realizace, která však nemusí končit úplným předáním, ale třeba jen nastavením vhodných mechanismů předání správy. Taková implementace může trvat kolem šesti až dvanácti měsíců. Obecně lze říci, že mezigenerační předávání firem je postupný proces s výjimkou urgentních případů vyvolaných např. zdravotní situací. I nadále totiž existuje celá řada majitelů rodinných firem, kterým je sice téma nástupnictví velmi blízké (a to i fakticky), ale i nadále věří ve své absolutní zdraví, řidičské schopnosti jezdce formule 1, pevný manželský svazek nebo neotřesitelnost vztahu se společníkem, a možným dopadům těchto právních situací se prakticky nevěnují. Dokonce si ani nepřipouští, že by mohli na delší dobu zůstat v bezvědomí. Tedy v takovém stavu, kdy ještě nelze nic předat, ale už nelze nic řídit.

Co tedy doporučit, aby byla rodina i na takovéto krajní situace připravena?  

DN: Ze zkušenosti doporučuji jako první krok zrealizovat pár drobných, ale velmi efektivních opatření, které firmu a rodinný majetek uchrání v případě, kdy otec zakladatel onemocní (i vážně), stane se neschopným jednat či dokonce zemře. Jsou to kroky, které nejsou nijak časově či finančně náročné, avšak při jejich řešení je nutno si odpovědět na některé otázky, které pomohou při řešení případného „velkého“ předání. Například, kdo by měl být správcem ve vztahu k akciím rodinného holdingu, pokud nebude majitel například v důsledku mozkové mrtvice dlouhodobě schopen právně jednat. Kdo rozhodne o schválení účetní závěrky a výplatě rozumné části zisku k rodině? A podobně. V obecné rovině by pak otcové zakladatelé neměli zapomínat stále edukovat své děti, rodinu, nástupce, předávat jim informace, zkušenosti, moudrost včetně té podnikatelské a také dobře naslouchat. Rozhodně by také neměli zapomenout, že prodat firmu nebo umožnit majetkový vstup partnera či managementu může být tím nejlepším řešením a někdy pro rodinu dokonce vysvobozením.

JH: Z různých zahraničních studií, ale i například z našeho vlastního průzkumu, který jsme prováděli mezi rodinnými firmami společně s kolegy z jedné významné privátní banky a špičkové české auditorské společnosti, totiž vyplývá, že se nepodaří kvalitně a dlouhodobě předat více než 20 % společností. A i firmy, kterým se to podaří, mnohdy následně čelí celé řadě dalších problémů, které nakonec přivedou majitele k rozhodnutí nabídnout firmu k prodeji.  

Pokud firmu pomůžete předat, vaše „mise“ končí, nebo má vaše poradenství širší a dlouhodobější záběr?

DN: Obvykle je spolupráce na takovém projektu buď jen přirozeným pokračováním našeho dlouhodobého vztahu, nebo naopak začátkem dlouhodobého obchodního partnerství s klientem i jeho rodinou. Pokud však klient dlouhodobě pracuje se svým „rodinným právníkem“, není neobvyklé, že s ním při vytvoření struktury předání úzce spolupracujeme a následně mu její správu předáme s tím, že se nadále věnujeme jen technické údržbě struktury či zásadnějším změnám včetně nákupů aktiv, kde jsme díky naší výrazné specializaci a kapacitě logickým partnerem i pro rodinného právníka, často v pozici správce.