Zdroj: Info.cz (15. 4. 2020)

V boji s koronavirovou pandemií musí být rychle jasné, kdy a jak spolu mohou firmy spolupracovat, aniž by porušily pravidla hospodářské soutěže.
„Je namístě požadovat po soutěžních úřadech, aby byly vidět. Aby jasně řekly, že nebudou klást překážky legitimní spolupráci podniků, ale zároveň půjdou po tvrdých prohřešcích,“ popisuje pro INFO.CZ Robert Neruda, bývalý místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a partner kanceláře Havel & Partners. Evropská komise pak podle něj celou situaci zvládá v této oblasti dobře, rychlá rozhodnutí vydává například i veřejné podpoře: „Komise má dostatečné nástroje k tomu, aby svou činností usnadnila členským státům co nejrychlejší pomoc. Rychlost, s jakou Komise v této oblasti koná, je obdivuhodná.“

Pozorujete už, jak současná koronavirová krize ovlivňuje hospodářskou soutěž?

Ano, samozřejmě, a to v několika ohledech. Nejviditelnější je masivní podpora postižených sektorů ze strany vlád členských států, která samozřejmě v mnoha případech vykazuje znaky státní pomoci. Ta obecně vždy nějak negativně ovlivňuje konkurenci, Evropská komise však ve velmi rychlém řízení spoustu opatření schválila tak, aby byla umožněna bezprostřední záchrana nejpostiženějších odvětví, jako jsou cestovní ruch, služby a podobně. Vidíme také větší poptávku po spolupráci mezi konkurenty v sektorech ovlivněných krizí; dříve nesmiřitelní rivalové chtějí spolupracovat tak, aby zachovali chod odvětví nebo byznysy svých odběratelů. Bohužel, dá se očekávat útlum na poli fúzí a akvizic, protože mnohé podniky mají nyní jiné starosti než expandovat. A tam, kde se k tomu odhodlají, potřebují konat rychle, aby se zachovala hodnota nabývaných aktiv.

Není to i tak, že hospodářská soutěž a její pravidla ovlivňují tuto krizi?

Nemyslím si, že by soutěžní pravidla přispívala k prohloubení krize, nebo že by antimonopolní právo mělo zpomalovat návrat k normálu. Spolupráci mezi konkurenty, která vede ke zlepšení distribuce vzácného zboží, soutěžní právo povoluje, pokud přináší spotřebitelům prospěch. Soutěžní právo dává podnikům širokou možnost úpravy distribučních vztahů tak, aby reagovaly na současnou tržní situaci. Mimochodem, soutěžní právo by umožnilo i spolupráci konkurentů při vývoji vakcíny nebo léku na COVID-19. To, že soutěžní právo i v této době zakazuje cenové kartely nebo dělení trhu, nebo že zakazuje zneužívání dominantního postavení ve formě vysokých cen, je jedině dobře. Dnes snad ještě více než jindy je třeba být ostražitý před jednotlivci, kteří by chtěli tísně a dočasného nedostatku zneužít.

Co je tedy nutné v tuto chvíli z hlediska vašeho oboru udělat?

Podle mého názoru je namístě požadovat po soutěžních úřadech, aby byly vidět. Aby jasně řekly, že nebudou klást překážky legitimní spolupráci podniků, ale zároveň půjdou po tvrdých prohřešcích. Chápu, že je to těžké, ale je zejména třeba, aby zachovaly pokud možno nezměněný chod neodkladných agend, v případě ÚOHS je to proces kontroly koncentrací. V Česku se to daří, za což bych rád ÚOHS poděkoval. V některých zemích totiž soutěžní úřady požádaly podniky, aby nyní spojení nenotifikovaly, nebo pozastavily běh lhůt pro vydání povolení. To se stalo v Dánsku. Akvizice jsou vždy časově citlivé, tím spíše nyní, a taková opatření vystavují podniky těžko řešitelným problémům.

Společně s kolegy jste v této věci nedávno oslovili rovněž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže…

Ano, společně s Pavlem Dejlem a Martinem Nedelkou jsme se na soutěžní úřad obrátili a požádali jej, aby zvážil dočasný flexibilnější přístup vůči zákazu uskutečňování spojení před jeho povolením. Myslíme si, že rychlejší a méně formalizované rozhodování o výjimce z tohoto zákazu by podnikatelům velmi pomohlo, aniž by to představovalo riziko pro kvalitu soutěžního prostředí. ÚOHS přislíbil zvážit svůj přístup k této oblasti, zatím žádná změna oznámena nebyla. Také jsme jej požádali, zda by nevyužil možnosti, kterou v zákoně má, a nevydal tzv. blokovou výjimku, kterou by, třeba dočasně, „povolil“ určité typy spolupráce při distribuci zboží, jehož je nedostatek. Tím by podstatně zvýšil právní jistotu podniků a snížil jejich transakční náklady. Toto jsou přesně ty situace, kdy soutěžní právo a soutěžní úřady mohou pomoci zmírnit následky ekonomických potíží.

Vysílají obecně jinde v Evropě soutěžní úřady dostatečné signály ohledně toho, co se nyní, v takto bezprecedentní situaci, „smí“ a co „nesmí“?

Mnohé se o to snaží. Soutěžní úřady sdružené v Evropské soutěžní síti vydaly k tomu společné prohlášení, lucemburský úřad publikoval příručku dovoleného jednání. Mnohé soutěžní úřady oznámily, že vyšetřují možné protisoutěžní jednání související s COVID-19, zejména v oblasti distribuce ochranných prostředků, v oblasti e-commerce nebo dokonce pohřebnictví. Německý soutěžní úřad našemu klientovi povolil spojení do druhého dne, to je obrovská pomoc! Extrémem je částečné pozastavení aplikace soutěžního práva v některých sektorech, jako se tomu stalo ve Spojením království v oblasti maloobchodu s potravinami s odkazem na „potřebu nakrmit národ“ nebo v Norsku ve vztahu k dopravě.

Evropská unie vydala informace týkající se nynější možné spolupráce podniků. Jak je hodnotíte? Jsou dostatečné?

Předně je třeba říci, že Komise nepřijala nějakou změnu platných pravidel tak, jak se to stalo ve Spojeném království nebo v Norsku. Komise na jednom místě uvedla všechna existující pravidla, která mohou podnikům pomoci posoudit, zda jejich spolupráce je legální nebo ne. V čem vidím největší přínos je její závazek operativně poskytovat konzultace podnikům ohledně jednání, které tyto podniky zamýšlejí uskutečnit. Tato ochota „radit“ dopředu je vítanou změnou paradigmatu, neboť od modernizace soutěžního práva v roce 2004 platilo, že úplnou odpovědnost za posouzení plánovaného jednání nesou podniky.

Měla by nyní Evropská unie výrazněji rozvolnit pravidlo takzvané veřejné podpory a umožnit státům širší podporu jednotlivých hospodářských odvětví?

Nemyslím si to. Komise má dostatečné nástroje k tomu, aby svou činností usnadnila členským státům co nejrychlejší pomoc. Rychlost, s jakou Komise v této oblasti koná, je obdivuhodná. Dne 19. března vydala tzv. dočasný rámec pro veřejnou podporu v souvislosti s COVID-19 a od té doby podle tohoto rámce vydala více než 30 rozhodnutí, kterým povolila jednotlivé podpory nebo jejich programy pro celou řadu členských států. Česká republika mezi nimi zatím není. V některých případech se tak stalo za 24 hodin. Komise průběžně rozšiřuje dosah tohoto dočasného rámce. To je, myslím, jasná odpověď na vaši otázku.

Bude podle vás současná krize vyžadovat na úrovni České republiky i zásadní změny zákonů?

Navrhujeme sice s kolegy vydání blokové výjimky, jinak si však nemyslím, že by se v reakci na současnou krizi mělo soutěžní právo měnit. S trochou nadsázky můžeme říci, že soutěžní právo několik krizí už přežilo, ostatně základní pravidla platí v EU v podstatě beze změny od poválečné doby.

Odpovím trochu jinak. Tato doba ukázala, že mnohé agendy mohou fungovat mnohem flexibilněji než dřív a že řada podnikatelů byla schopna během dní uzpůsobit své podnikání tak, aby mohli pokračovat nebo aby dodali zboží nebo službu, které chyběly. Tento inovační proces, který nyní sledujeme, je to, o co soutěžní politika má usilovat a co má chránit. Soutěžní úřady by měly využít tuto jedinečnou zkušenost a v době postvirové se stát důslednými a hlasitými advokáty rušení zbytečné administrativy a regulace, která podnikání škodí, zpomaluje.

Ve světle současné krize mi pak připadá téměř absurdní debata ohledně novelizace zákona o významné tržní síle, která se vedla ještě několik dní před vyhlášením nouzového stavu. Stávající zákon i návrhy novelizace, které jsem viděl, jen komplikují podnikání všem zúčastněným, aniž by přinášely zamýšlený prospěch. Snad po krizi přestaneme vymýšlet „české cesty“ a přikloníme se k racionálnímu řešení, které představuje důsledná implementace unijní směrnice o nekalých praktikách, avšak ani o krok víc.