Duální distribuce je distribučním systémem, v němž dodavatel prodává zboží nebo služby jak samostatně, tak prostřednictvím nezávislých distributorů. V takovém systému dodavatel svým distributorům přímo konkuruje. Jako příklad si můžeme uvést situaci, v níž výrobce značkového oblečení provozuje vlastní butiky a zároveň dodává své zboží ostatním maloobchodním prodejcům, kteří jej rovněž prodávají koncovým zákazníkům.
Duální distribuce není žádnou novinkou. Setkáváme se s ní už od roku 2010, kdy výrobci začali masově otevírat vlastní „podnikové“ prodejny. Cílem takového kroku přitom není jen to, aby zákazníci měli širší výběr. Výrobci totiž podnikové prodejny často využívají k tomu, aby nezávislým maloobchodním prodejcům ukázali, jak by prodej jimi vyráběného zboží měl ideálně vypadat – snaží se jít příkladem. Duální distribuce navíc zažívá boom, a to v souvislosti s raketovým rozvojem internetového prodeje.
Evropská komise kvůli častějšímu využívání duální distribuce začala přemýšlet o tom, zda dosavadní právní úprava ještě odpovídá potřebám trhu a jaké má nedostatky. V tomto vydání DLC Countdown se věnujeme otázce, zda se bloková výjimka v kontextu duální distribuce uplatní rovněž na velkoobchodní prodejce a importéry. DLC Countdown č. 16 bude zaměřen na dříve uvažované zavedení prahové hodnoty tržních podílů stran dohody, jejíž překročení mělo vést k nepoužitelnosti blokové výjimky. Miniseriál o duální distribuci bude zakončen DLC Countdown č. 17 a DLC Countdown č. 18, které se budou týkat změn ohledně výměny informací mezi výrobcem a jeho distributory (a konkurenty).
Dosavadní nařízení o blokových výjimkách („VBER“) se vztahuje na vertikální dohody, tedy na dohody uzavírané mezi podniky působícími na různých úrovních výrobního nebo distribučního řetězce. Proto podle čl. 2 odst. 4 VBER nelze blokovou výjimku uplatnit na dohody uzavírané mezi navzájem soutěžícími podniky (tedy konkurenty).
Z tohoto pravidla však existuje výjimka, která souvisí právě s duální distribucí. Platí totiž, že bloková výjimka se vztahuje na situace, v nichž: „…soutěžící podniky uzavřou mezi sebou nereciproční vertikální smlouvu a:
a) dodavatel je výrobce a distributor zboží, zatímco kupující je distributor, který není na úrovni výroby soutěžícím podnikem; nebo
b) dodavatel je poskytovatel služeb na několika obchodních úrovních, zatímco kupující poskytuje své zboží nebo služby na maloobchodní úrovni a není soutěžícím podnikem na obchodní úrovni, kde nakupuje smluvní služby.“
Tato výjimka se však podle dosavadní právní úpravy neuplatní na všechny formy duální distribuce. Z citovaného ustanovení totiž vyplývá, že bloková výjimka se použije pouze na situace, v nichž je dodavatel zároveň výrobcem a distributorem zboží. Z dosahu tohoto ustanovení jsou tedy vyloučeni importéři a velkoobchodní prodejci, kteří smluvní zboží sami nevyrábí a kteří svým nezávislým distributorům konkurují na navazující úrovni trhu.
Popsaná pravidla ve svém důsledku znevýhodňují malé výrobce, pro které může být finančně náročné vedle výroby zboží zajišťovat vlastními silami i jeho distribuci. Proto častěji využívají (aby snížili svá rizika) nezávislé importéry a velkoobchodní prodejce. To v praxi vede k rozdílnému zacházení se stejnými vertikálními dohodami. VBER se tak v rámci jedné distribuční sítě uplatní pouze na některé dodavatelsko-odběratelské vztahy, přestože smluvní podmínky jinak budou naprosto stejné.
Ukažme si to na praktickém příkladu. Česká automobilka se rozhodne, že své výrobky bude vyvážet na rakouský a německý trh. V Rakousku si za tím účelem založí dceřinou společnost (importér A), která tam bude jí vyráběné automobily dovážet. Pro zajištění exportu do Německa se pak rozhodne využívat nezávislého dovozce (importér B). Oba tito importéři (A i B) využívají na jimi obsluhovaném území systém selektivní distribuce. Vedle toho tito importéři působí i na maloobchodní úrovni trhu, neboť sami obsluhují významné flotilové zákazníky a provozují vlastní dealerství. Bloková výjimka se však uplatní pouze na vztahy v rámci distribuční sítě importéra A, neboť se jedná o dceřinou společnost patřící do stejné podnikatelské skupiny jako sám výrobce (jde o jeden podnik). Naopak v rámci distribuční sítě importéra B (nezávislého dovozce) se VBER nepoužije. Pokud by se však importér B zdržel přímého prodeje (což by paradoxně vedlo ke snížení nabídky pro konečné zákazníky, a tedy ke snížení úrovně hospodářské soutěže), jím provozovaný systém selektivní distribuce by již do rozsahu působnosti blokové výjimky spadal.
Aby výše uvedené nelogičnosti byly napraveny, bude čl. 2 odst. 4 VBER změněn tak, že se bloková výjimka bude nově vztahovat i na nereciproční vertikální dohody uzavírané mezi konkurenty, pokud dodavatel provozující vlastní distribuční síť bude výrobcem, velkoobchodním prodejcem nebo importérem a pokud mu jeho nezávislí distributoři nebudou konkurovat na některé z předcházejících úrovních trhu. Výjimka z pravidla, že se bloková výjimka nepoužije na dohody mezi konkurenty, tedy bude rozšířena i na velkoobchodní prodejce a importéry.
Protože odběratelé nesmí působit na výrobní ani velkoobchodní úrovni trhu a rovněž nesmí fungovat jako importéři, strany si mohou konkurovat pouze na maloobchodní úrovni prodeje. Proto výrobce působící zároveň jako importér anebo velkoobchodní prodejce, který v určité zemi využívá na některé z těchto úrovní nezávislého partnera, nebude mít z výhod vyplývajících z VBER ani nadále jakýkoli prospěch. Na druhou stranu, dohody uzavírané mezi nezávislým importérem, resp. velkoobchodním prodejcem, a jeho nezávislými distributory, jimž na maloobchodní úrovni konkuruje, pod VBER nově spadat budou.
Evropská komise vyslyšela četná volání z trhu, aby se výjimka související s duální distribucí zakotvená v čl. 2 odst. 4 písm. a) VBER rozšířila i na importéry a velkoobchodní prodejce (resp. na jejich navazující dohody s nezávislými distributory). Jedná se o vítanou změnu, která do značné míry snižuje míru nerovného zacházení s obdobnými druhy dohod. Komise však stále nenabízí komplexní řešení. Některé vertikální dohody v kontextu duální distribuce totiž ani nadále nebudou moci těžit z výhod plynoucích z blokové výjimky.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Radka Rainová
